Noc kostelů 7. června

Vůbec poprvé se Noc kostelů uskutečnila v roce 2005 ve Vídni a v České republice se první ročník konal 29. 5. 2009. Náš sbor se připojil v roce 2011 a od té doby pořádáme Noc kostelů každoročně (s výjimkou roku poznamenaného covidem). Trochu jsem s pomocí starších čísel Hroznu vzpomínala, jaké rozmanité programy jsme vymysleli! Naší mládeži, tehdejším dětem, se líbily noční procházky z Vinohrad do centra Prahy, návštěvy kostelů, kaplí a krypt a pochopitelně „sbírání razítek“. My, kteří jsme se v našem sboru nějakým způsobem na realizaci podíleli, jsme ještě dlouho po tom, co odešel poslední návštěvník, seděli na faře u vína, hodnotili a povídali si.

Když ale bylo letos v únoru zahájeno přihlašování na Noc kostelů, na schůzi staršovstva jsme váhali. Měli jsme dojem, že všechny dobré programy a nápady jsme již vyčerpali v předchozích letech a také, že nikdo z nás nemá nějaký „skvělý, nový nápad“. Nakonec jsme se dohodli, že náš sbor přihlásíme, s tím, že budou „pouze otevřené dveře“, bez jakéhokoli programu.

Situace se však na konec vyvinula tak, že jsme si mohli poslechnout hned tři koncerty a také shlédnout výstavu. Program se tak nějak „sestavil sám“. Nejdříve zahrál náš bratr Radoslav Kvapil, skvělý klavírista, Italský koncert od Bacha a Beethovenovu Sonátu opus 13. Když se člověk zaposlouchal do této hudby, přenesl se v čase i prostoru jinam. Následoval koncert našich ukrajinských přátel – operního pěvce Oleksandra Fedorenka a klavíristky Ludmily Kubrak. Tito dva umělci přišli do Prahy, když začala válka na Ukrajině, a jsou moc rádi, když mohou mít koncert. Pravidelně chodí cvičit na naši faru. Během

hodinového koncertu jsme slyšeli operní árie a písně jak ukrajinské lidové, tak české populární. Poslední koncert začal až po desáté hodině večerní a měl poklidnou komorní atmosféru. Na kytaru hrály dvě mladé ženy, Lucie Šťavíková a Manuela Hrajnohová, převážně renesanční hudbu. Také ony byly za příležitost koncertovat u nás rády, protože loni se již „nevešly“ do programu. A skupinky návštěvníků se trousily i na kruchtu prohlédnout si půvabné ilustrace k biblickým příběhům Ondřeje Rady – výstavu můžete shlédnout ještě během celého léta.

Je povzbudivé, že se letos zapojila i sborová mládež. Připravili panely s fotografiemi ze života a historie sboru a v Šalamounově sloupoví prodávali zboží z Obchůdku jednoho světa. Díky všem!

Každý nápad či návrh na program Noci kostelů u nás za rok je vítán, obzvláště nebude-li znít „mohlo by se… “ ale „mohl/a bych… “. Budeme za něj rádi a není, nač čekat – vždyť „rok uteče jako voda“.

Jarmila Raisová