|
|
|
Rozhovor s Magdalenou Jelínkovou o Obchůdku jednoho světa 
Jsi už dlouho ředitelkou obecně prospěšné společnosti Jeden svět, která sídlí od svých začátků před třiceti lety dosud v domě našeho vinohradského sboru. Jak se to stalo, že jsi s ním svůj život spojila? No tak především já jsem v církvi vlastně od peřinky, ve vinohradském sboru jsem pokřtěná, konfirmovaná, chodila jsem tady do nedělní školy a pak do mládeže a až před svatbou přešla do vršovického sboru. A tak, když kdysi dávno pořádal vinohradský sbor svůj první tradiční adventní trh, Hanku Šilarovou napadlo, že by tam Obchůdek mohl také mít svůj stánek. S Hankou jsme se přátelily, je i kmotrou našeho syna. Pořádaly jsme spolu už předtím burzy dětského oblečení, to ještě nebyly za té totality žádné second handy. A stalo se, že nebylo ke stánku Jednoho světa koho postavit, a ona mi řekla. „Hele, já nemám nikoho“, tak jsem se toho chopila. Bavilo mě to, hodně jsem toho prodala, a jak jsem tak přebíhala do obchůdku pro další zboží, Věra Lukášová mně tam řekla: „No, to je úplný rekord, tobě to jde, nechceš u nás dobrovolničit?“ A tak mé dobrovolné působení v Obchůdku začalo a trvalo pak deset let. Současně jsem ještě dobrovolně dělala sborovou sestru vršovického sboru. Pak jednoho dne došlo přesně k té situaci, o které ti už během vašeho rozhovoru pro Český bratr vyprávěla Věra Lukášová, tehdejší ředitelka obchůdku: „Seděly jsme vedle sebe, něco jsme vyplňovaly nebo škrtaly a ta Magda říká, já si budu muset najít zaměstnání, ne kvůli penězům, ale abych měla roky na důchod. A já řekla, no a Magdo, nechceš si vzít obchůdek? A ona řekla, jo, a tak jsme si to předaly a bylo to tak“. Ředitelkou jsem od roku 2009 – podej prst a on ti obchůdek vezme celou ruku.
Co se během té dlouhé doby tvého působení v obchůdku změnilo? Jsme stále neziskovou organizací, ale změnila se právní forma z nadačního fondu na obecně prospěšnou společnost se správní a dozorčí radou. Do správní a dozorčí rady jsou jmenováni zástupci zakladatelských sborů – Vinohrady, Jarov, Salvátor, Libeň. Tyto sbory nás také trvale podporují, Vinohrady jsou ale nejštědřejší a mají nás pod jakousi patronací, což je skvělé.Pro zboží jezdíme stále s manželem 2 – 3x do roka i do Drážďan, kam jsme jezdívali nejdříve dodávkou s Mirkem Dusem a Věrou Lukášovou, někdy i Evou Knappovou a Pavlem Coufalem a později s manželi Dudařovými. Nyní ale již převážnou část objednáváme přes internet ve velkoskladech v Německu a Rakousku, kterých stále přibývá. Našimi největšími dodavateli jsou EZA, El–Puente, Globo, Gepa, Inter–Art, EWH aj. Původně jsme prodávali jen krásné a zajímavé věci vyrobené z lokálních surovin v zemích Afriky, Asie a jižní Ameriky za podmínek fair trade, tzv. rukodělky. Nenabízeli jsme třeba kabelky a jiné dražší zboží, toho jsme se obávali – teď už to není problém. Na potraviny jsme si netroufli jak cenově, tak prostorově – byli jsme v jedné místnosti, neměli jsme dostatečně velké skladovací prostory, a přestože nám přibyla jedna místnost, s nedostatkem skladovacích prostor se potýkáme neustále. Zkusili jsme zavést prodej kávy, čaje, kakaa a pochutin, jejich redistribucí z velkého skladu na Sokolovské, ale nebylo to výhodné a teď už je nabízíme bez prostředníka. Celkově lze říci, že nakupujeme a prodáváme stále rozmanitější zboží – druhově i cenově. Pořád stojíme na dobrovolné práci seniorek z pražských evangelických sborů a stále se snažíme zachovat takový rozpis služeb, aby každá sloužila jedno dopoledne či odpoledne v týdnu. Dobrovolnice se obměnily a obměňují, ale pár těch „letitých“ je tu stále. Práce dobrovolnic nespočívá zdaleka jen v prodávání, zboží se musí vybalovat, polepovat, připevňovat „visátka“ atp. Dobrovolnic máme asi deset, pořád hledáme další. Třeba před Vánoci dorazí o holi i ty bývalé, aby pomohly, jak jen mohou. Nové zboží teď naskladňujeme a naceňujeme elektronicky, pro bezhotovostní platby používáme terminál atp. – o tom se nám dříve samozřejmě ani nemohlo zdát. Dříve se psaly paragony ručně, prodané zboží se ručně odepisovalo, inventura se dělala papírově. Zavedení čárových kódů byl obrovský posun. Velice se změnila i naše komunikace – seniorky vládnou počítačem, používají mobily, píšeme si e–maily – to je opravdu velká změna. Prodáváme v kamenném Obchůdku tady na Korunní, v evangelických sborech v celé ČR a na základě pozvání na různých prodejních církevních i necírkevních akcích (MŽP, MPSV, ČEZ, MZV, MPO, Jarmark u Diakonie u Ludmily a různé trhy). Jak je celý ten Fair Trade obchod vlastně organizován? Velké redistribuční společnosti převážně v Německu, Rakousku a také v Holandsku uzavírají s producenty v těch zemích, což jsou převážně družstva, dlouhodobé smlouvy, které jim zaručují nejen férové podmínky, ale také jistotu. Jejich výrobky kupují a obchodníci, jako i my, je zase kupují od nich. Do těch finančních transakcí tak úplně nevidíme, nedokážu říci, když my například v obchůdku prodáme něco za stovku, kolik z toho přesně dostane ta tkadlena v Indii. Já si myslím, že úplně nejpodstatnější je ale ten počátek, že oni dostanou spravedlivou (férovou) cenu, kterou si dohodnou a kterou mají zaručenou, při splnění daných podmínek.Kolem našeho Obchůdku jsou také lidé, které ani není vidět – tak připomeňme alespoň pár z nich. Tak já začnu mojí maminkou, protože ona v obchůdku dobrovolničila a opravdu mu propadla. Byla ctižádostivá, chtěla mít všechno v pořádku, a tak třeba zavedla celý skladovací systém, jak ho máme dodnes a jen doufám, že jsem v tom nenadělala mnoho škod a nenadává mi seshora. Ona prostě věděla všechno o všem, v práci jako sekretářka přežila čtrnáct náměstků, tak to mluví za vše. Já jsem chtěla být vždycky prodavačka, ale rodiče mě přemluvili, abych vystudovala ekonomku, protože ona mi se slzami v očích říkala: „Budeš stát za pultem a říkat nemáme“, jak to bývalo v době socialismu.Pro chod Obchůdku je důležitý můj muž, já s čísly zrovna nekamarádím a on má ekonomické vzdělání i myšlení a také má teď v důchodu víc času. Baví ho to a má to pro něj smysl. Jezdíme spolu nakupovat, děláme inventuru, odváží lepenkové krabice, jezdíme spolu prodávat na různé akce (bez něho bych to vůbec nezvládla) a především dělá všechny statistiky, analýzy a tak. O webové stránky a facebook se stará dobrovolnicky náš soused a kamarád z chalupy Milan Řericha. Prostě se toho chopil. Placená jsem jenom já a paní účetní. Tím se dostáváme k ekonomické situaci obchůdku. Když jsem v roce 2009 přebírala řízení Jednoho světa, činily tržby zhruba 1 milion Kč. Na skladu jsme měli průměrně několik set položek v hodnotě 150 tis. Kč v NC. V loňském roce naše tržby poprvé překročily hranici 2 mil. Kč, na skladě je více jak tisíc položek a průměrná hodnota zásob je více jak 500 tis. Kč. S výjimkou období „covidu“ tržby každý rok mírně rostou. V roce 2023 došlo prakticky k situaci, kdy prodeje v obchůdku na Korunní činily 50 % a druhou polovinu tvořily prodeje ve sborech a na prodejních akcích mimo církev.S inflací nám rostou i pravidelné výdaje na nájemné, energie, internet, telefon, dotykačku, terminál, moji mzdu a odměnu účetní včetně odvodů. Nyní je to zhruba 60 tis. Kč/měsíc. V posledních letech dosahujeme i díky podpoře od zakladatelských sborů mírně kladného hospodářského výsledku. Jak vidíš Obchůdek a sebe do budoucna? Zatím mě ta práce těší a naplňuje a dá-li Pánbůh zdraví… Ale je to v naší rodině „téma“. Zatím nic neplánuji, ale ráda bych měla co nejdříve nějakou vizi někoho, koho bych mohla zapracovat a s klidným svědomím správní radě doporučit jako svého nástupce/nástupkyni.Eliška Novotná, 17. srpna (o vizi fair trade a vzniku obchůdku je možné si přečíst v rozhovoru s Věrou Lukášovou, Český bratr září 2024) |
číslo 242, září 2024 Obsah KázáníPřímluvná modlitba Třicet let Obchůdku Jednoho světa Rozhovor s Magdalenou Jelínkovou Rozhovor s Ondřejem Radou Náboženství Chotěboř Booklub Pozvánky Adopce na dálku Otázky pro cleny staršovstva Křesťanská poezie (1/10) Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení
Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010
Bohemská kuchařka
Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině
( |
5110
kBHrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).