Kytky a krabi znovu v plné parádě

Jak zadavatelé, tak architekt a stavitelé dbali při stavbě našeho sborového domu na to, aby již z ulice bylo vidět, že se tu schází společenství, které se hlásí k reformaci a národu českému. A tak průčelí domu odkazuje svou dosti čistou novogotikou na stavby (ty honosnější), ve kterých se rodila česká reformace. Stejně tak i výzdoba. Na ústředním místě je kalich a socha Jana Husa. Když zvedneme oči k obloze, tak můžeme pozdravit Petra Chelčického a muže první generace Jednoty bratské – bratry Řehoře Krajčího a Lukáše. Ty po pravici Husově, po jeho levici pak teology vrcholného období Jednoty, bratry Jana Blahoslava a Jana Ámose Komenského, vedle nich pak najdeme ochránce Jednoty, zejména v Moravských zemích, Karla staršího ze Žerotína. V posledním patře je trochu nesourodá trojice – Jan Žižka, Jeroným Pražský a český král Jiří z Poděbrad.

Když jdu okolo, tak se na ně rád dívám, pozdravím je jako kamarády a občas přemýšlím nad tím, jak by si asi spolu ti pánové rozuměli, o čem by si povídali a koho bychom na tu fasádu vybrali dneska my.

Fasáda je to hezká, ale má svá „ale“ a to největší je, že se musí dost pečlivě udržovat a že se pro své sochy, busty, fiály s kraby, poupaty a kytkami, balustrády falešné i pravé a ještě další zdobné prvky neudržuje zrovna snadno.

Protože se při jiných pracích na domě ukázalo, že už opravdu nastal čas fasádu opravit a znovu natřít, tak jsme na sborovém shromáždění (tom prvním, v březnu) mluvili o tom, že nás taková oprava čeká. Tehdy jsme neměli ještě všechny nabídky na opravu a ty které jsme měli, byly dosti vysoké (přes tři miliony korun) a tak jsme opravu nezohlednili v rozpočtu.

Nakonec jsme si mohli vybírat se tří možností a zvolili jsme firmu, se kterou jsme měli zkušenost a která nabídla cenu pod dva miliony korun. Jak víte, tak staršovstvo ještě před létem svolalo mimořádné sborové shromáždění, na kterém jsme přijali úpravu rozpočtu (ve které jsme sáhli do sborové finanční rezervy), a pak opravu objednali.

Přes léto jste mohli vidět, jak se po fasádě vinou lana, na nichž viseli horolezci – ne pro vlastní sportovní vyžití, ale protože to byla jejich přechodná pracoviště. Fasádu očistili, opravili a dvakrát natřeli. Zhruba jednou za týden je navštívil technický dozor, se kterým se staršovstvo ještě před zahájením díla domluvilo. Před pár dny technický dozor dal dobrozdání o tom, že práce byla odvedena dobře, a sbor fasádu převzal.

Tak se teď v klidu můžeme dívat na fasádu našeho sborového a hledat na něm známé tváře a nápisy (a přemýšlet o nich) namísto toho, abychom se s obavami dívali na to, kde je jaká trhlinka nebo trhlina (a přemýšleli o tom, jestli něco z toho nespadne dolů). Údržba domu je, jak víte, podobná nekonečnému seriálu – další díl řady „fasáda“ jsme naplánovali na rok 2030, kdy ji necháme omýt, aby vypadala mladistvě a svěže.

Matěj Cháb