Zpráva o životě sboru za rok 2024

Nejdřív bych chtěl poděkovat všem, kdo se na životě sboru v uplynulém roce podíleli. Jaký je, nikdy nezáleží jenom na farářovi nebo na sborových zaměstnancích. Každý už svou účastí vytváří atmosféru a společenství, ve kterých je možné se sdílet, které potvrzují hodnotu víry a dodávají chuť k další aktivitě. Zvlášť děkuji těm, kdo se ujímají nejrůznějších služeb – čtení, modliteb, sbírek, ohlášek a doprovodu při bohoslužbách, přípravy kávy a pohoštění po bohoslužbách, učitelům nedělní školy, těm, kdo připravují sborový zpravodaj a přispívají do něho, obstarávají webové stránky sboru i sborový facebook, kdo pomáhají s přípravou jídla pro lidi bez domova, kdo se podílejí na správních a hospodářských věcech, kdo spoluorganizují charitativní sbírky, kdo chystají sborový tábor, kdo informují o potřebných a nemocných a navštěvují je, kdo pomáhají při úklidu kostela i dvorků.

Jen díky tomu mohl být život sboru i v loňském roce pravidelný a bohatý. Scházeli jsme se k nedělním bohoslužbám, při kterých se zároveň pro děti konala nedělní škola. Pravidelný program v týdnu zahrnoval setkání starších věkem, biblické hodiny pro dospělé, konfirmační cvičení, náboženství pro starší i mladší děti, Booklub i schůze hospodářské komise a staršovstva. Jediné, co se nedaří domluvit, jsou pravidelné schůzky mládeže. Každý měsíc vycházel sborový zpravodaj Hrozen, ve kterém jsme kromě informací mohli číst třeba seriál o náboženství v Rusku nebo nové rubriky z duchovní poezie a „Zamýšlíme se“. Všechny důležité informace a pozvánky byly kromě ohlášek zveřejňovány na webu, facebooku, ve vývěsce a na nástěnce a rozesílány mailem na sborový adresář. Pokračovali jsme v tradičních aktivitách: sešli jsme se k ekumenickým bohoslužbám (u Panny Marie Sněžné a v loretánském Hájku), podíleli jsme se s Ústavem A. Dvořáka na organizaci měsíčních koncertů pro seniory, pořádali jsme výstavy (např. O. Rada – biblické postavičky; S. Lešikarová – fotografie), koncerty (např. p. Kubrak a p. Fedorenko; Petros Andreadis), promítání filmů (Farmář a hipster), besedy (J. Schneider – Izrael x Palestina – válka x mír) i vycházky (Po stopách filmových Pelíšků), v rámci Pražského seniorátu jsme připravovali jídlo pro lidi bez domova a několikrát uspořádali i společný sborový oběd. Větší pozornost jsme loni věnovali přípravě sborového tábora v Chotěboři, který se díky rozdělení všech potřeb a aktivit velmi vydařil. Mládež přichystala etapovou hru, E. Orlická zorganizovala aktivity dětí po pobožnostech, F. Krupička s D. Böhmem vedli odpolední hry, které se střídaly s volným programem, a o vaření se podělili M. Cejnar, S. Svoboda a M. Cháb.

Stále trvá a rozvíjí se podpora neziskových organizací Jako doma a Berkat a našich ukrajinských přátel ze společenství Žinka. Pro Jako doma jsme pořádali jak věcné, tak finanční sbírky, a opakovaně také objednali občerstvení od Kuchařek bez domova na akce ve sboru. Také Berkatu jsme přispěli jak věcnou sbírkou pro Chersonskou oblast, tak finančně: jednak na opravu rozbombardovaného domu, jednak na chytré protézy pro ukrajinské vojáky. Připojili jsme se i k věcným sbírkám pro Ukrajinu, které pořádalo společenství Žinka. To se v našich prostorách nadále pravidelně scházelo, a kromě společného vaření, sdílení a jazykových kurzů rozšířilo svoji činnost o cvičení a zpěv lidových písniček. Společně s nimi jsme na jaře slavili Sederovou večeři. První neděli v novém roce pak ukrajinské ženy jako poděkování zazpívaly po bohoslužbách.

Daří se také spolupráce s okolními sbory. Kromě již tradičních společných prázdninových bohoslužeb jsme společně slavili bohoslužby i na Štěpána a připravovali také televizní přenos Velkopátečních bohoslužeb. S vršovickými, žižkovskými a jarovskými spolupracujeme i při přípravě konfirmandů. Během loňského roku jsme vyjeli třikrát na tematický víkendový pobyt (do Soběslavi – o Diakonii; do Litoměřic – o víře a výtvarném umění; do Ústí nad Labem – o závislostech).

V uplynulém roce jsme hostili i několik nadsborových akcí – katechetický kurz vikariátu, oslavy 30 let Obchůdku Jednoho světa, konvent našeho seniorátu, vzpomínkové shromáždění při smutném výročí tragické střelby na Filozofické fakultě UK a mimořádné zasedání synodu ČCE. V loňském roce došlo k výrazným personálním změnám. Na jeho začátku převzal funkci správce sborových financí Lubor Kaplan. V prvních měsících jsme kvůli nemoci E. Slaninové hledali zástup pro varhanní doprovod při bohoslužbách. V září potom E. Slaninová na funkci sborového varhaníka rezignovala. Zajištění náhrady se z pověření staršovstva ujal kurátor M. Janeček. S vděčností konstatujeme, že se mu to daří a můžeme se tak těšit z rozmanitého hudebního doprovodu. Ke konci roku požádal P. Coufal o uvolnění z organizace krátkodobých pronájmů kostela. Od nového roku ji převzala J. Raisová. V září jsem také oznámil staršovstvu, že bych rád po uplynutí volebního období (v srpnu 2026) odešel do důchodu. Staršovstvo proto ustavilo komisi a hledá nového faráře.

Některé tradiční akce se ale také nekonaly nebo změnily podobu. Důvodem je nejspíš časová přetíženost členů sboru, včetně dětí. Jarní pobyt na horách jsme pro klesající zájem loni neorganizovali. Výlet nedělní školy do Dobříše se pro nezájem nekonal. Pro Noc kostelů jsme tentokrát volili minimální variantu, která nakonec díky J. Raisové a P. Coufalovi úplně minimální nebyla (dva koncerty, výstava). Místo adventního tržíčku jsme rozšířili kávu po bohoslužbách o dobročinný prodej punče, občerstvení a výrobků z Diakonie ČCE – středisko Rolnička a Obchůdku Jednoho světa. Místo tradiční vánoční dětské hry jsem připravil netradiční vánoční rodinné bohoslužby s improvizovaným divadlem.

Tyto změny nemusí být důvodem k výčitkám. Situace nás všech se během života proměňuje. Je dobré hledat nové formy, které jí odpovídají. V tom je ale důležité to, čím jsem začínal. Život sboru je dílem nás všech. Záleží na vašich podnětech, chuti a času, který mu chcete a můžete věnovat. Věříme přitom, že na to nejsme sami a že se i k našim všelijak nedokonalým pokusům může přiznat ten, který vše tvoří nové.

Zdeněk Šorm