Je to možný?!
Je to možný.

Ke konfirmaci se obvykle připravují děti ve svém sboru, nicméně je dobře, když se jich občas potká i víc, zažijí větší společenství, navážou kontakty, podívají se na nějaké téma z různých stran, třeba taky navštíví jiný sbor. A tak jsme se na podzim 2023 sešli s Olinou Mrázkovou, Matějem Opočenským a Zdeňkem Šormem, faráři a farářkou z Žižkova, Vršovic a Vinohrad, a domluvili se, že chceme během dvou let zorganizovat a společně prožít několik společných víkendů s konfirmandy těchto sborů. Dva víkendy se konaly v prvním školním roce, další čtyři v tom letošním. V prvním roce se našich víkendů účastnila také žižkovská vikářka Eliška Vančová. Jarovští konfirmandi se mezitím už stali konfirmovanými, ale k společným víkendům jsou nadále zváni a účastní se jich.

Předposlední z těchto šesti víkendovek se konala o prvním postním víkendu, 7. – 9. března v Benešově.

Zázemí jsme měli na faře, obývali jsme prázdný farní byt a využívali i další sborové prostory.

Některých částí víkendu se účastnili jednotlivci z benešovského sboru, na sobotním výletě nás doprovázel místní kurátor Igor Turzik. Děkujeme za hezké přijetí i možnost pobýt.

Podobně jako předchozí víkendy i tento měl jedno téma. Pozvali jsme si dva hosty, vojenské kaplany Gabrielu Böhmovou a Pavla Rumla. Vyprávěli nám o práci vojenského kaplana, jednak v armádě, jednak ve vojenských nemocnicích.

Gábina byla kaplankou ve výcvikovém středisku ve Vyškově, tak se s námi podělila i o to, jak vypadá vojenský výcvik. Oba kaplani byli účastníky vojenských misí, takže nám dali nahlédnout také do prostředí a atmosféry půlroční mírové mise v Afghánistánu, resp. v Kosovu. Oba byli, a Pavel Ruml stále ještě je, také kaplanem v nemocnici, i o tom jsme se něco dověděli.

V sobotu odpoledne jsme vyrazili na výlet. Procházeli jsme kolem zámku Konopiště, v medvědí jámě jsme (marně) hledali medvěda Jiřího, a posléze došli na nedaleký kopec Chvojen. Zde bývalo dávné keltské sídliště, nyní je zde kostel sv. Jakuba a Filipa. O místě se dočtete, že je velmi nabité pozitivní energií. Setrvali jsme v okolí kostela, na hřbitově i na trávě a lavičkách před kostelem příjemný odpočinkový čas, čerpali teplo z jarního slunce a pak se žízniví po vodě vraceli zpátky do Benešova.

Večer jsme se společné dívali na japonský film Hrob světlušek; s válečnou tematikou, jak jinak.

Pavel Ruml nás během svého dopoledního vyprávění učil se divit. Společně nahlas a se správnou divící se intonací říct větu „Je to možný?“

V sobotu večer jsme se za uplynulým dnem ohlédli s otázkou, co nás zaujalo, překvapilo, udivilo. A za co jsme vděční. Klukům se líbilo třeba to, jak se s nimi dala do dlouhého rozhovoru stará paní před hřbitovem na kopci Chvojen. Všichni byli mile udiveni, že jim v chalupě, kde požádali o vodu do své lahve, dali ještě jednu lahev vody navíc. Někdo byl zase mile udiven, že zrovna ten den byla v obchodě 40% sleva na kofolu.

Opakovaně jsme během víkendu mluvili o tématu vojny, armády, války a míru. Dotýká se nás to nyní víc, než jsme kdy zažili. „Válka je vůl, válka je vůl“, jsou slova dávné písně. Jenže… Když už ta válka jednou je, tak jak o ní přemýšlet, jak reagovat? A nebýt vůl…

Náš údiv „Je to možný?“ je někdy divení vděčné, pozitivní, někdy je to ale divení smutné, zmatené, tázající se po příčinách a důsledcích, hledající, jak v tom, co se nám dříve zdálo nemožné, hledat možnou a správnou cestu.

Během nedělních bohoslužeb, které v Benešově vedl Zdeněk Šorm (a Olga Mrázková připravila Večeři Páně), zazněly dvě písně z Taizé. Během Večeře Páně se zpívala píseň „V temnotách našich dnů zapal oheň, který nezhasíná“, a na konci bohoslužeb se zpívala píseň „Ubi caritas et amor, Deus ibi est“ (česky: Kde je dobrota a láska, tam je také Bůh). Díky za hezký víkend. Díky za možnost se divit, díky za naději, že i v temnotách těch našich dnů hoří oheň naděje. A že všude tam, kde se objeví dobrota a láska, je přítomen Pán Bůh.

Lenka Ridzoňová

farářka sboru ČCE Jarov