Za sestrou Uhrovou

Už nám nikdo hlubokým hlasem nevynadá, že se ten Hrozen nedá číst, kolik je v něm chyb, a jestli toho má sbor zapotřebí, té ostudy, vždyť jsme církví písmáků, – ale tohle opravdu bratře, no uznejte sám, je už příliš... no a kdy mi přinesete ke kontrole další číslo? Už se nikdo nezeptá, z čeho pekli Židé macesy a jak to mohli v tehdejších podmínkách uhlídat, aby se jim tam ani ta špetka kvasu nedostala. Už se neozve při sborovém shromáždění, kdy že sbor sežene pořádná sluchátka a proč nebyly zality klívie. Sestra Uhrová zemřela. Bude nám chybět, zvenčí hranatá, uvnitř laskavá. Její život formovala a nesla evangelická víra. Ta vede k písmáctví, k píli a pečlivosti i zájmu o druhé. A vyrůstá z ujištění, že pro Kristovu obět smíme předstupovat před Boží tvář. Hranatí i kulatí, úspěšní i neúspěšní, staří i mladí, hostitelem je Hospodin. Sestra Uhrová tam předstupovala na modlitbách a nad Biblí. I nakonec věděla, kam jde.

ps