Jsme schopni být dospělou církví?

Tu otázku bychom mohli položit i jinak: můžeme si dovolit zůstat trvale v závislosti na státní správě? Vždytˇ církev, která je duchovně silná a je opřená o uvědomělou víru svých členů, taková církev si dovede sama zajistit všechny své hmotné potřeby, včetně platů svých kazatelů. Navíc může slušně zaplatit i zaměstnance sborů, své správce, katechety, sborové sestry a tím může oživit a obohatit práci sborů. Podstatu této dospělosti vidíme v lásce k církvi, ve schopnosti se stále rozhlížet, kde je možno pomoci - ve vlastním sboru, v seniorátě, v diakonii.... Myslíme, že naším problémem je právě vidět tu konkrétní potřebu a jakmile ji vidíme, naše srdce i dlaně se otevřou.

Poslední zasedání XXX. synodu naší církve zdůraznilo: žijeme ve společnosti z osmdesáti procent nevěřící, polovina našich spoluobčanů nemá ráda církev nebo chová k ní nedůvěru, všechny vlády naší republiky, atˇ pravicové nebo levicové, nemají pro poslání církve vůbec žádné pochopení - a v této situaci zatím trpíme skutečnost, že naši kazatelé jsou placeni ze státního rozpočtu; což zavedli komunisté, aby měli nad faráři kontrolu. Je to snad důstojné církve Kristovy? Musíme stále naslouchat výčitkám veřejnosti, která se ptá, proč si církve neplatí své kazatele samy?

Věříme, že touha pomoci není v našich bratrech a sestrách malá. Ale asi je věcí nás všech, abychom si ozřejmili, že opravdu potřebujeme církev nezávislou na sekulárním státu.

Proto bychom se velice přimlouvali, aby jeden každý z nás cítil vlastní odpovědnost k práci církve. Odpovědnosti jsme se odnaučili právě v minulých desetiletích, kdy stát převzal nejen starost o finanční zabezpečení církví, ale starost o vše, co se občana týkalo (zdravotnictví, veškeré vzdělávání, plánování výroby, zaměstnanost lidí, rekreace, atd.atd.) a tím učinil občana nedospělého, téměř nesvéprávného. Dnes se musíme odpovědnosti opět učit - a učit se musíme i obětavosti. Kdyby každý měl o 25.000 Kč víc, lehko by je utratil a ještě by se mu nedostávalo. Nabídka na trhu je veliká, reklamy nás lákají. Ale kdyby měl o 2-3.000 Kč mínˇ, také by musel vyjít a určitě by hladem nezemřel, skromnost a střídmost jsou naopak bohulibé vlastnosti. Každý se musí rozhodnout sám jak hospodařit, jen pamatujme, že kde je srdce vaše, tam je i váš poklad /Kázání na hoře./

VAZ