Problematické stanovisko

V minulém čísle Hroznu a (a také v 9 čísle Protestantu) brousí pan Morée ostří kordu, jímž posílá v několika strofách k zemi Stanovisko Sdružení historiků, týkající se odsunu sudetských Němců. Cyrano svého protivníka v paláci Bourgignonském udolal během čtyřikráte osmi strof a jednoho poslání. Jeho balada byla, jak praví literární kritici, duchaplná a vtipná. Těch několik bodů, napadajících autory i obsah Stanoviska, nemá Cyranovský švih a v mnohém ani nesleduje ve svých výpadech pohyb protivníka. Podle mého soudu mu chybí i ono závěrečné poslání. Po přečtení Stanoviska i reakce pana Moréeho si nemyslím, že by nejvíce ran utržilo Stanovisko samé, spíše to vypadá, jako by některé výpady končily na té straně, ze které byly vedeny.

Je to podle mého soudu problematická reakce. Není tu vedena polemika s textem Stanoviska samotného, ale s interpretací tohoto textu, jejíž autorem je sám kritik. Své výhrady shrnuji do osmi bodů, které odpovídají osmi bodům zmíněné kritiky, uveřejněné v Protestantu.

1) Názor, že Sdružení historiků České republiky jedná tak, aby vyvolalo dojem, že zastupuje všechny historiky žijící a pracující v naší republice, je sice zajímavý, ale ani samotné prohlášení, ani jakýkoliv materiál samotného sdružení neopravňuje k jeho vyřčení. Vyslovování takto příkrých soudů bez faktického podložení se mi jeví problematické. Stejně zajímavá je myšlenka, že by se pod stanovisko sdružení měli pro transparentnost podepisovat všichni jeho členové (seznam členů je veřejně přístupný na webových stránkách tohoto sdružení, nedaleko od místa, kde je umístěno ono kritizované stanovisko). Kdybychom chtěli, aby se pod stanovisko každého zájmového nebo třeba i profesního sdružení nepodepisovaly pouze osoby pověřené, ale všichni členové těchto sdružení, mohli bychom být považováni za příslušníky papírenské lobby.

2) "Sdružení historiků ČR totiž sugeruje, že existuje jednotný výklad českých dějin. ....To znamená, že dějiny nejsou předmětem diskuse" píše pan Morée v reakci na dokument, který je uveden mimo jiné i slovy: "Svým vyjádřením chceme na toto nebezpečí upozornit a uvést několik orientačních bodů pro příští diskusi". Proč tento bod kritiky považuji za problematický, asi není třeba dále rozvádět. Ve stanovisku není zmínky o autorizované podobě a jednotném výkladu. Pan Morée tu bojuje s vlastní interpretací založené na selektivním výběru kritizovaného textu. K poznámce o prvcích totalitního myšlení v pozadí bych rád podotknul, že totalitní žurnalistika vynikala ve schopnosti kritizovat o to ostřejšími výpady, oč slaběji byly z hlediska faktického doloženy..

3) Stanovisko reaguje na texty, které v médiích (jak v novinách tak v TV či rozhlase) zazněly v počátku roku 2002, a je možné doložit, že jsou z historického hlediska hodně utilitárně pokroucené. Stanovisko je vytvořeno jako reakce na tyto texty, je složité v něm samém implikovat odsudek těch jeho čtenáři, kteří s ním nebudou souhlasit - ani tu žádnou takovou myšlenku nenalezneme. Je tedy problematické na základě textu Stanoviska tvrdit, že ten, kdo nesouhlasí se stanoviskem sdružení, je autory přiřazen do skupiny amatérských vykladačů. Amatérskými vykladači Stanovisko nazývá ty, kteří účelově přehodnocují dějiny, aby v nich našli argumenty k podpoře svých momentálních programů a cílů. Mezi výrazy "nesouhlas se stanoviskem" a "účelové přehodnocení dějin" vidím opravdu velký rozdíl. Pak musím dodat, že exkurzi na půdu přírodních věd upřímně nerozumím - takto formulována poněkud zavání dogmatismem, kterému jsou zejména přírodní vědy opravdu na hony vzdáleny.

4) Nevím, jestli patří k práci historiků také popisování dějin, které se nestaly, což je nedostatek, který pan Morée Stanovisku vyčítá, případně zda patří k historické práci označování dějin etickými znaménky - toto je dobré a toto naopak špatné. Kritik zapomíná v tomto bodě říci k A také B - tedy, že absence kritiky je ve Stanovisku doprovázena absencí pozitivního hodnocení jednotlivých faktů.

5) Konstatování o etnické nevyváženosti středoevropského prostoru a spravedlnosti je skutečně zatíženo oním subjektivním pojmem spravedlnost. Pokud pan Morée ví o periodách, kdy bylo soužití etnik vyvážené, bylo by dobré, aby to uvedl. Pokud o nich neví, pak zřejmě chápe "spravedlnost" velmi podobně jako ti, kteří Stanovisko formulovali. Jak je zmíněno již výše, Stanovisko v sobě nezahrnuje prohlášení, která by jej povýšila na úroveň vše vysvětlujícího textu, naopak sděluje, že chce přinést několik bodů, které by mohly být užitečné při diskuzi nad otázkami odsunu sudetských Němců.

6) V tomto bodě je kritika založena na chybném uvedení textu, věřím, že ne utilitárně - kritik napadá tvrzení že Habsburská monarchie byla jasným agresorem. Ve Stanovisku stojí : " Rakousko -Uhersko bylo (za intenzivní podpory Německého císařství) prvým agresorem..", - výraz jasný má interpretativní konotaci, zatímco výraz prvý je pouhým popisem stavu. Na základě prostého popisu stavu je problematické dovozovat názor na mravní hodnocení takového stavu.

7) Tvrzení: "transfer se stal nedílnou součástí demografických, politických a mezinárodně právních proměn poválečné Evropy a byl potvrzen postupimskou konferencí ...." neobsahuje podle mého soudu žádnou formulaci, která by ospravedlňovala výklad, že šlo o nevyhnutelnou součást výsledků druhé světové války. Stejně jako v předešlých případech nezahrnuje v sobě mravní hodnocení, jak naznačuje kritika. Chtěl bych ještě k tomuto bodu říci, že Stanovisko uvádí, že odsun je výsledkem proměn poválečné Evropy, nikoliv že je výsledkem složitého soužití Čechů a Němců.

8) Stížnost na selektivní výběr informací je, nazřena úhlem pohledu, ze kterého je kritika pana Moréeho vedena, poněkud obtížně pochopitelná. Pan Morée si klade otázku, proč v bodě, který je uveden slovy: "Československo zajisté nebylo státem dokonalým", je první republika idealizována - o tomto úvodu kritizovaného bodu se jaksi selektivně opomíjí zmínit. Dále je zde vyslovena myšlenka, že podpora spojenců k odsunu byla údajná, opět bez širší argumentace. Myslím si, že podpora se obvykle vyjadřuje také formou podpisů různých dokumentů. Pokud nejsou podpisy pod závěry z Postupimské konference pouze údajné, ale skutečné, je takové zpochybňování bez další argumentace opravdu problematické. Je jistě možné diskutovat o tom, která z mocností byla v této podpoře chladnější a proč, nicméně taková diskuze nic nezmění na faktu, že formálně byla podpora dána.

Bez zajímavosti také není hodnocení Prohlášení jako dokumentu posvěcujícího politiku: ...novináři, publicisté, politici a další ochotníci se opět jednou zmocnili dějin jako útočné zbraně" - pokud takovéto výrazy jsou podporou politikům, pak asi souhlasím, ale zcela subjektivně - vyjadřuji svou podporu jinými slovy.

Celá reakce obsahuje hodně silných slov - sugesce, agresivita, totalitní myšlení, odvaha - přičemž jako by tato silná slova měla zastírat poměrně slabou konstrukci, na které kritika spočívá. Rád bych si přečetl kritiku zmíněného Stanoviska zaměřenou na to, jestli jsou uvedená fakta správná, zda nemají nějakou značnou protiváhu ve Stanovisku sdružení neuvedenou, případně konkrétní polemiku s úvodem nebo závěrem Stanoviska, které již určitým způsobem hodnotí celou situaci. Taková kritika vede možná k dialogu a třeba i k akceptování stanoviska kritikova. Nemyslím si však, že kritika, která bez přílišného vnesení konkrétních faktů vyjadřuje spíše despekt k autorům kritizovaného textu, je z jakéhokoliv úhlu pohledu přínosná.

Matěj Cháb