Mateřské centrum v novém

Jak si možná někteří z vás všimli, v poslední době se v prostorách bývalé Domovinky horečně pracovalo. Za vydatné pomoci bratří Lubora Kaplana a Jiřího Svobody, kteří celé prostory s důkladností sobě vlastní vymalovali, se místnosti připravovaly na to, že se v nich od září budou scházet děti se svými rodiči při aktivitách Mateřského centra. Co si přesně pod těmito aktivitami můžeme představit, jsem se zeptala Evy Šormové, Zuzany Bruknerové, Hanky Potměšilové a Evy Svobodové.

Můžete krátce popsat, jak fungovalo mateřské centrum v minulém školním roce? Z čeho jste měly největší radost, co se třeba dařilo méně?

E.Š.: V minulém roce jsme se v MC scházely dvakrát týdně ve středu a v pátek.  Ve středu byly pro matky přichystány programy (malování na sklo, na hedvábí, práce s vizovickým pečivem, potisk na textil, výroba  papírových loutek…). V pátek probíhal kurz německého jazyka.Tyto činnosti vedly K. Krupičková, A. Svatušková, Z. Dejmková, Z. Škopová, Z. Bruknerová, I. Mrázková.

Práci s dětmi vedly Eva Šormová, Eva Svobodová, Hanka Potměšilová a Zuzana Bruknerová. Děti vytvářejí kamarádské vztahy napříč věkovými hranicemi, učí se přijímat jeden druhého bez ohledu na  rozdílnost charakteru a temperamentu (nikdo se neposmívá, nepere, nebere hračku jinému, nevynucuje si pozornost, respektuje hru - práci druhého). To je někdy tuhá práce, ale zároveň radost, když se to daří.

H.P.: Největší radost máme z dělného prostředí maminek. Mnohdy děti přicházejí s dudlíkem a s plínou a drží se mámy. Je pěkné být při jejich rozkoukávání a osamostatňování. Největší radostí je, když se děti na sebe těší a nechce se jim z MC odejít.

Letos začínáte v nových místnostech. Změní se tím nějak činnost MC, nebo si jenom svobodněji vydechnete ve větším prostoru?

Z.B.: V nových prostorech se  nám všem velice líbí a jsme za ně vděčné. Daří se nám tu vytvářet atmosféru domova. 

O myšlence, která stála u zrodu centra, již byla v Hroznu řeč dříve (článek Evy Šormové Otevřená náves v čísle 29). Jak  ale vůbec vypadá pravidelná činnost centra, co, jak  a  kdy se děje?

V letošním školním roce se v MC chceme prozatím  scházet třikrát týdně v úterý, středu a pátek  od devíti do dvanácti hodin. Ve středu chceme zachovat programy pro matky, v pátek učení jazyků.  Od listopadu  bychom  rády rozšířily nabídku o masáže pro maminky  na úterní dopoledne.

Děti jsou při všech aktivitách společně s rodiči, nebo mají také svůj vlastní program? Pokud ano, čím se zabývají?

E.Š.: Děti mají svoje programy nezávisle na maminkách. Čteme, malujeme, modelujeme, stavíme ze stavebnice, učíme se říkadlům, zpíváme, cvičíme, podle ročních období pracujeme s přírodními materiály.

Scházíte se nějak pravidelně, abyste program prohovořovaly, nebo už pak všechny aktivity víceméně plynou samy?

Scházíme se pravidelně jednou týdně k poradám, kde si rozdělujeme úkoly do příště (zajistit lektory, rozmyslet hry a program pro děti, nakoupit materiál, uklidit, upéct, opravit rozbité hračky).

Jsou mezi "dušemi" mateřského centra také nějací muži, nebo je to zatím čistě ženská záležitost? Kolik lidí vůbec stojí za tím, že mateřské centrum může fungovat?

Za MC nestojí jenom maminky, především jsou to naši manželé, kteří nám dodávají odvahu, když malomyslníme a vytvářejí rodinné zázemí, které nám umožňuje tuto činnost. Dále jsou to i muži z našeho sboru, kteří nám pomáhají radou, finanční podporou  i manuální prací, na kterou nestačíme.

Prostory centra jsou součástí sborového domu naší církve. Předpokládám, že centrum však nenavštěvují pouze věřící rodiče s dětmi, ale i ti, kteří v žádné církvi nejsou. Vzniká třeba prostor i pro rozhovory o víře, stane se, že se někdo ptá a chce se dozvědět více?

Centrum navštěvují především maminky s dětmi, které nepatří do církve. Rozhovory o nejzákladnějších otázkách života probíhají. Jsou to však velice intimní záležitosti, vyžadující diskrétnost a mlčenlivost účastníků rozhovorů.

Jakou podporu od sboru byste pro činnost MC očekávaly? Máte pocit, že se vám jí už nyní dostává v dostatečné míře?   

Zájem bratří a sester z našeho sboru nás těší a velice si ho vážíme. Tento zájem není jenom slovní.  Při úpravě  nových  prostorů přispěla svou pomocí řada členů. Také víme, že na nás sestry a bratři pamatují ve svých modlitbách.

A na závěr snad ještě pozvánka pro ty, kdo by po přečtení tohoto rozhovoru dostali chuť k návštěvě centra.

Přáli bychom si, aby se MC stalo azylem nejen pro maminky, ale pro tatínky, babičky, dědečky a všechny, kteří se chtějí sdílet při kávě a čaji.

Ptala se Jana Šarounová