Setkání mládeže

Z otevřených oken síně vinohradského sboru se velebně nesly tóny Beethovenovy Deváté a volně plynuly do posledního březnového večera. Všude vládl klid a mír, poklidná zkouška byla však náhle přerušena zvukem elektrické kytary a bicích, na které očividně hrál někdo velmi zapálený. Po návštěvě prvního patra hudebníci zjistili, že je nevyrušil žádný barbar, nýbrž nic netušící muzikanti z uskupení Tensing, kteří zde také nacvičovali. Jednání bylo uzavřeno ke spokojenosti obou stran, a tak se návštěvníci vrátili zpátky ke svým nástrojům, kdežto mládežnická kapela ty své podle dohody do půl sedmé odložila.

Zkouška, která se odbývala ve sborových místnostech, byla přípravou na koncert, který měl završit „Setkání konfirmandů a mladší mládeže“ — tak zněl oficiální název čtvrteční akce. Už kolem páté hodiny se začali scházet organizátoři a členové Tensingu. Přestavoval se nábytek, uklízelo se, připravovalo jídlo, ladily kytary a do toho postupně přicházela všeliká pražská mládež… Zmatek nad zmatek!!! Jakmile ale zazněla kytara, shluklo se kolem ní kolečko židlí a už se zpívalo

Sice se nám moc nechtělo přestat, ale v půl šesté zavelel Miki Erdinger, „šéf“ první části, že začínáme. Naším prvním úkolem bylo „prolomit ledy“, a tak jsme se pustili do seznamování. K tomu účelu měla sloužit hra, ve které jsme si měli potřást rukou a vyměnit jména s co nejvíce lidmi. Zaklínací formulku : „Ahoj, já jsem Blanka“ jsem opakovala asi dvě minuty, ale přiznám se, že jsem si sice pamatovala jména, ale už ne tváře těch, ke kterým patří. Další hříčka měla prozradit něco o nás. Pravidla byla poměrně jednoduchá. Padla nějaká otázka, například: „Kdo má psa?“ a každý, kdo se k tomu přiznal, měl být zvednut do vzduchu. A tak jsme se třeba dozvěděli, kdo má sestru, kdo bratra a kdo nerad špenát.

Za chvíli jsme se ale už soustředili na témata vážná, protože na řadě bylo zamyšlení nad podobenstvím o rozsévači, které jsme přečetli a pak se rozdělili na skupinky. Každá z nich měla přiřazeno jedno ze zrn a měla o něm napsat příběh. Každý se toho zhostil jinak, ale mně se moc líbilo dramatické ztvárnění celého příběhu, zvané „zrna po letech“, kdy se obilná zrnka sešla a vyprávěla své osudy po opuštění rozsévačových rukou. Nakonec nám Miki ještě vyložil svůj pohled na toto podobenství.

A pak už (po chvíli ladění a horečných příprav) přišel na řadu zlatý hřeb programu — Tensing. Ale kdo to vlastně je, že? „Tensing“ je zkratka od „Teen Singing“ — tedy něco jako „Zpívání mladých“ a patří pod mládežnickou organizaci YMCA. Jejich repertoár je rozmanitý — sbor, kapela, tanec, divadlo… Při svém představení nám předvedli ode všeho něco — slyšeli jsme písničky ze Svítáku i dobře známé hity, pobavili se u něžně vtipné scénky „V kině“, ale mně se snad nejvíc líbil „moderní tanec“, parodie na aerobikové a jim podobné sestavy. Koncert byl trochu zkrácen, protože musela být včas vrácena aparatura, ale to nic nemění na mém dobrém pocitu z něj. Bylo milé vidět, jak to účinkující baví, i to, že se nebrali moc vážně. Dozněla však i poslední písnička, a tak zbylo jen umýt nádobí, uklidit, zhasnout a zamknout za hezkým večerem dveře.

Blanka Uličná