Bzenec Opojný

V nepřerušené posloupnosti několika let se i letos konal sborový víkendový zájezd do Bzence. Většina účastníků se sjela již v pátek a strávila příjemný večer posezením u Fučikovských, popíjejíc vodu — tak jsem to alespoň slyšel, protože s Evou jsme dorazili až druhý den. Osobně si ale myslím, že jde jen o velmi chabý pokus zamaskovat, co se v pátek skutečně dělo…

V sobotu ráno, tedy spíše během brzkého poledne, jsme se prošli po místních vinohradech a želeli, oč jsme přišli, když se z těch našich udělaly ty s velkým „V“. Počasí přálo, a tak se nám naskytl krásný výhled až k… No prostě daleko. Po obědě nás čekalo poutní místo Velehrad, kde jsme neodolali možnosti sestoupit do místního lapidária, umístěného v podzemí chrámu. Lidé netrpící klaustrofóbií zde mají možnost obdivovat se románským, gotickým a kdoví ještě jakým pozůstatkům původních staveb. Z Velehradu jsme zavítali i do blízkého skanzenu v Modré. Jelikož se ale blížila hodina zlatého hřebu zájezdu — posezení ve sklípku — Fučikovští se odtrhli a jeli vše připravit. My zbylí jsme ještě po krátkém bloudění navštívili blízkou obec Chabaně s jejím 270 let starým a desítky metrů vysokým sekvojovcem obrovským. Čas nás však tlačil, a proto jsme se urychleně vrátili do Bzence a lačně pospíchali do sklípku pana Bezchleba. K vynikajícímu vínu není snad co dodat. K milému a chutnému pohoštění též. Tak snad jen, že se pilo a povídalo a pilo a povídalo a pilo a pilo a tak dále až do brzkých ranních hodin.

V neděli vyrazila malá skupinka odvážných na bohoslužby do Kyjova. Naštěstí jsme se všichni stěsnali do Matějova prostorného vozidla, a tak v sázce byl jen jeden řidičský průkaz. Bohoslužby v příjemné funkcionalistické budově ČCE byly velmi občerstvující, zejména díky živému společenství. Dokonce jsme dostali i prostor v rámci ohlášek, abychom o nás něco řekli. Náročného úkolu, jak nevypadat jako skupinka pražských pijanů, se odvážně zhostila naše sestra kurátorka. Po šťastném návratu do Bzence a posledním posezení u Fučikovských jsme nakonec smutně vyrazili ku Praze. Cesta byla chytře zvolena přes Osvětimany na Koryčany tak, abychom v krásných chřibských lesích mohli navštívit velkomoravské hradiště se základy kostela na hoře sv. Klimenta, které zde odkryli Přikryl a Nevěřil… A také R. Čechmánek. Po vysilujícím výstupu, během něhož jsme hrdě odmítli nabízející se lavičky u cesty, jsme přehráli chorál „Hospodine, pomiluj ny“ na tamní Gorazdově zvonici. Navzdory pokročilé odpolední hodině pak malá skupinka nejotrlejších neodolala výzvě blízkého hradu Cimburk a dobyla jej svojí prohlídkou. Jde o nádherný gotický dvouvěžový hrad Bernarta z Cimburka, který v sobě nese spoustu zachovaných gotických, renesančních a dokonce i barokních prvků, zejména špalety a portály. Co tedy na konec dodat? Neváhejte a příště pojeďte s námi taky!

Jiří Svoboda

Procházka po vinici