Z rodinné korespondence Jana Karafiáta

… Pán Bůh je rádce. Jde-li vám o jeho radu, dostanete ji. Zatím pěkně pozdravuju a přeju vám, aby si nás ten Král tichý utišil a utěšil, ať už si to přejeme, nebo ne. Přeju vám všechno dobré, zvláště aby se mělo dobře srdce vaše. Všechno nic neprospívá a jen u Pána Ježíše jest pokoj a radost. Bez Něho by to bylo i zde (na Valašsku) všelijaké, s Ním však je to zlaté.

… Kdybys neříkal nikomu nic a domlouval se s Pánem Ježíšem, že bys mu rád byl tým nebo oním ke cti, ó pane, to On by si z Tebe dovedl cokoliv udělat. On to umí.

… Ale něco, co by sis sama mohla dát: To něco je, když za těchto všeobecně rozmrzelých časův člověk umí si to své pochválit a náležitě si to vážit! Celkem dostane asi Pán Bůh velmi málo díků i od těch, kteří se k němu ještě hlásí. Inu, když my jsme tak hodní a vše kolem nás tak příliš špatné! Jemu se to nelíbí.  (4 Mojž. 11,1)

… Chytám já se vždy toho milostivého pravidla, že On se nesmilovává nad jedním toliko, nýbrž že s jedním táhne za sebou celé rodiny, a těším se, že On nás nenechá každého jít jinou cestou, ale že nás všechny uvede na svou cestu. Víť On, jaká to bída, když jsou si lidé podle těla tak blízcí, podle ducha však daleko, daleko od sebe… A tak se jen těšme a chvalme si to. Nemáme my to věru na tom světě nejhorší. Já rád doznávám, že když mi o Něj běželo, vždy jsem výborně pochodil. A co si přeju, jest to, aby můj zřetel tak poctivě, jedině a cele k Pánu Ježíši byl obrácen.  (dopis sestře 14.2.1883)

Stýskává se mi, ale Pán Ježíš mne při tom dobrotou zasýpá, a On sám jest mi lepší než všechno. (závěr dopisu z r. 1892)

Vybrala Jarmila Filipiová