Manželství v Bibli

Podstatné věci o tom, co je manželství, jsou v Písmu řečeny již na začátku: Gn 1,26-28a: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. … Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi."

Gn 2,7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Gn 2,15-25 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. … I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." … Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Oba texty jsou krásným vyznáním, pokusem vyjádřit, jak Bible rozuměla vztahu Boha k člověku a člověka k Bohu. „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem“ - Bůh zde člověka stvořil k tomu, aby byl jeho obrazem. Tento obraz se rozvíjel až k velikonočnímu příběhu Ježíše Krista, který byl pravým Božím obrazem. Toto stávání se člověka Božím obrazem se děje něčím dnes nepopulárním - poslušností Božích přikázání. Příklady takové poslušnosti nalézáme nejen u Karafiáta (Broučci - „poslouchati je více než obětovati“), ale především v příběhu Ježíše Krista. Druhou věcí, které si musíme všimnout, je to, že nejprve není stvořen ani muž ani žena, ale muž a žena, že jsou tedy stvořeni najednou, protože jsou sobě na roveň…

V textu je také napsáno požehnání: A Bůh jim požehnal a řekl jim (Gn 1,28): „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Co to znamená? V Písmu je požehnání úkol. Ve chvíli, kdy ho učiníme, stáváme se požehnáním. Stáváme se požehnáním svým dětem a vlastně všem svým potomkům, když jim dáme život.

Všimněme si ovšem i zájmen, s nimiž se vyprávění o muži a ženě pojí. Jsou vždy konkrétní – jsou to moji rodiče, které musím opustit, má žena, k níž přilnu, má kost. Na vojně jsem byl u Černých baronů – a velitel mi nařídil, abych nechodil na politické školení, protože bych to tam kazil, ale místo toho mám vyučovat negramotné. Vojáčci za mnou přišli a ptali se: Co to znamená ta kost? Vždyť se říká „to je moje kost“. Naproti tomu jsem jim zdůraznil, že je to kost má – jedno žebro, které nutně potřebuji, protože bez žeber nemohu žít. Muž a žena jsou z velice zajímavého materiálu – z kvalitní červené hlíny – adamá – proto se jmenují společně Adam, ale jsou si pak velice blízko – v hebrejštině je to vyjádřeno i jejich jmény íš – iššá. Také jméno Eva znamená tu, skrze níž může na svět přijít nový život: Gn 3,20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa, hebrejsky Chava od chajim - život) , protože se stala matkou všech živých. Proto je ženě dána neobyčejná čest, moci se stát matkou.

„Poznal muž svoji ženu“ (Gn 4,1) – znamená vlastně to nejhlubší spojení, kdy se teprve lidé poznají. Proto když se v Písmu píše, že Pán Bůh nás zná (Ž 139,1), znamená to také, že s námi má ten nejhlubší možný vztah.

Ef 5,21-25 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.

Apoštol zde zdůrazňuje, že muž nemá být nadřazen ženě, aby jí poroučel jako velitel na vojně, ale aby vydal sám sebe za ženu, jako Kristus vydal sám sebe za druhé. Proto to vlastně znamená, že muž nese za ženu odpovědnost – platí to ovšem i přesně naopak, i žena nese odpovědnost za svého muže.

Ovšem v Písmu se také mnohokrát hovoří o tom, že přichází pokušení. Jak se k němu stavět? Zřejmě nám v tom může být vzorem Josef, který si uvědomoval, že ve vztahu k druhému je stejně tím rozhodujícím vztah k Bohu a k dalším bližním, kteří jsou za hranicí té nejužší dvojice, o niž se jedná – když se ho snažila svést Putifarka, odkázal se právě na poctivost vůči svému pánu a vůči Pánu Bohu: Gn 39,7-9  Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: "Spi se mnou!" Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: "Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!"

Další texty ke studiu: 1.Kor 7,4-17

Jaromír Strádal