Rodiče a děti, jejich výchova, popřípadě nevýchova v SZ

O tomto tématu je těžko hovořit z pozice dnešní pedagogiky, psychologie, či metodiky. O cílené výchově dětí se přímo ve Starém zákoně nemluví. Na rodiče a děti se vztahuje Boží zákon a zákony pospolitosti Božího lidu. V tomto siločarovém poli se všichni pohybují. V tomto prostoru mají své role a vzájemné vztahy.

Vztah mezi mužem a ženou je vztahem, v němž se má promítat Boží jednání s člověkem. Do tohoto vztahu patří věrnost, vzájemná úcta, láska, ochrana. Ve vztahu muže a ženy se má vytvářet pravé společenství, pravé lidství. Gen. [1] Děti jsou darem a požehnáním od Hospodina. [2] Nejsou smyslem manželství, ani jeho naplněním či dovršením. „Ploďte se a množte se a naplňte zemi“ [3], tomu rozumím tak, že účelem plození je naplnění země pravým lidstvím, pravým společenstvím s Bohem a mezi lidmi navzájem. Nejde o dokreslení úkolu manželství. Co se děje mezi rodiči a dětmi, jaké jsou to na jedné straně pokřivenosti a zase na straně druhé důkazy poslušnosti a lásky, se dozvídáme z biblických příběhů. Uvedu jen několik příkladů, které jsou něčím charakteristické.

Co se stane, když děti rodičům slouží jako něco víc než svěřený dar od Pána Boha, se dozvídáme hned v následujícím vyprávění o Kainovi a Ábelovi. Prohlášení Evy „Získala jsem muže, a tím Hospodina,“ [4] je varováním matkám, aby neskládaly falešná přání do svých synů, potažmo dcer, kteří jsou jenom lidé se svými vlastnostmi a svým vlastním lidským příběhem.

Mezi rodiči a dětmi má panovat vztah, který vyrůstá z úcty [5] a ze vzájemné lásky, jež dovede přikrývat pokřivenosti a nevyužívat slabosti rodičů. Noe se opil vínem, nejmladší syn Chám využívá jeho slabosti, starší bratři Šem a Jefet Noeho slabost přikrývají. [6]

Na druhou stranu Abram na Boží zavolání opouští své rodiště, dům svého otce [7], vytrhuje se ze všech dosavadních zvyků i společenských zákonitostí, překračuje stanovené normy té doby. Stává se Božím vyvoleným. Proto veškerá výchova dětí je podřízena výchově pod zorným Božím úhlem. To vše ústí do Desatera přikázání, které smluvně zavazuje vztah mezi Bohem a lidmi, ale i mezi dětmi a rodiči (a tím i výchovu dětí). [8]

Aby však vůbec Desatero se svým smluvním charakterem mohlo platit a jeho požadavky mohly být kladeny jak na jedince v roli rodiče, tak i v roli dítěte, musí oni sami nejprve stejně jako společenství vyjít z otroctví a projít slavením hodu beránka. Výchova se tedy neděje předáváním nějakých normativů, ale děje se formou otázek a odpovědí. Toto zní v dějinném krédu Izraele Šema Jizrael [9]. Rozumím tomu tak, že výchova dětí není jenom memorování zákona a morálky, ale vstupování a vtahování se do dějů spásy, kterou koná Hospodin. A to stále, nejen ve slavnostních chvílích a chvílích k tomu určených, ale vždy, když stojím, chodím, ležím. [10] Všude tam má dítě na mém životě rozpoznávat signály, které jej nutí se ptát. [11] V rozhovoru s dítětem, v tom, jak žiji, když stojím, sedím, ležím, a vtáhnutím dítěte do děje spásy, je vychovávám ke svobodě rozhodnout se pro „toru“. Tedy pro Boží ukazatele, které mě vodí na cestě životem. Není to morální kodex ve smyslu tupého dodržování zákona. V podstatě platí dvě kritéria. Miluj Hospodina, Boha svého z celého srdce svého, celou svou duší a celou svou silou. [12] Miluj bližního svého jako sebe sama. [13] Toto vše platí při výchově jako hlavní vodítko a směrovka. Úcta, poslušnost, láska rodičů k Bohu a příběhy spásy Božího lidu tvoří živnou půdu při výchově dětí. Tyto hodnoty rodič předává svým životem a prožívá je spolu se svým dítětem ve vzájemné úctě, poslušnosti a lásce.

Eva Šormová

[1] Gen. 1,27a Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho,aby byl obrazem Božím,…

[2] Ž128,3-4 Tvá žena bude jako plodná réva uvnitř domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu. Hle, jak bývá požehnáno muži, který se bojí Hospodina.

[3] Gen. 1,27b

[4] Gen. 3, 1b

[5] Lv19,3 Každý měj v úctě svou matku a svého otce; Př 1,8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj; Př 6,20-23; Dodržuj, můj synu, mé příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj. Přivaž si je natrvalo k srdci,oviň si jej kolem hrdla. Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat. Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvětluje, domluvy a kárání jsou cesty k životu.

[6] Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed stanu. Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. Ale Šem a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. Gen. 9,21-23;

[7] Gen. 12,1

[8] Ex 20,12 Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

[9] Dt 6

[10] Budeš je vštěpovat svým synům ( totiž slova Hospodinova, která budeš mít v srdci) a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat Dt 6,7;

[11] Až se tě tvůj syn (dcera) v budoucnu zeptá: „ Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh ?“, odpovíš svému synovi (dceři) Dt 6, 20

[12] Dt 6,6

[13] Lv. 19,18