Jak mají vypadat „správné“ bohoslužby?

Je to záměrně provokativní otázka, protože na ni neexistuje odpověď, stejně jako se nedá říct, které ze čtyř evangelií je to „správné“. Novozákonní tradice je velice rozmanitá a tím nám dává široký prostor a svobodu, abychom svou víru vyjadřovali přiměřeně své době. Vždyť jazyk i představy, pojetí světa a vidění člověka se mění. Křesťanská víra a její projevy nemají ustrnout u nějaké „uniformy“, jak to musí být.

Ale určitě se shodneme na tom, co do nedělních bohoslužeb patří a nemělo by chybět: společný zpěv, modlitba, vyznání vin, čtení Písma a jeho výklad, přímluvná modlitba, Otčenáš, požehnání. A také ohlášky a sbírka.

Jak budou tyhle části řazeny za sebou a jak tedy nakonec budou bohoslužby vypadat, o tom rozhoduje staršovstvo. Návod k tomu máme v Agendě, ale ta je velice otevřená - uvádí 4 různé formuláře, které je možné obměňovat či kombinovat.

Tradičně se na Vinohradech konaly ohlášky a sbírka před kázáním. Já jsem vyrostla v tradici, která ohlášky zařazuje až po kázání jako konkrétní dotažení slyšeného slova do života jednotlivých členů sboru. Ohlášky jsou tak pozváním k další, důkladnější práci s biblí v týdnu, k projevování „činné víry“ v různých sborových službách a aktivitách, jsou výzvou ke sdílení a štědrosti finanční, jsou informací o tom, jak žijí křesťané kolem nás. A také si při nich připomínáme různé historické osobnosti a jejich výročí, události ve světě a někdy i to, jak se máme jako křesťané zapojit do konkrétních projevů zodpovědnosti za tento svět. Ohlášky mají své nepostradatelné místo. Ale myslím, že dobře doplňují právě druhou polovinu bohoslužeb, poté když posluchači vyslechli v kázání to podstatné, veřejné a určené všem – i náhodným návštěvníkům.

Zařazení ohlášek ke konci bohoslužeb možná souvisí i s tím, že se během let změnila naše schopnost soustředit se a vnímat. To důležité chceme slyšet hned, protože nevydržíme poslouchat dlouho. (U dětí se má předpokládat, že vydrží poslouchat 6 minut!) A také pro ty, kteří do kostela jen náhodou „zabloudí“ anebo jsou tu hosty, je určitě dobře, když to první, co uslyší, není výzva ke sbírce nebo informace, kdo má narozeniny, ale výklad Písma a zvěst o Kristu.

Staršovstvo tedy vyhovělo mé prosbě, abychom ohlášky a sbírku zařadili při bohoslužbách až po kázání. Děkuju. A doufám, že i vám posluchačům v tom bude dobře. Třeba teď budete pozorněji než dřív sledovat, jak na sebe jednotlivé části bohoslužeb navazují. První píseň je většinou oslavou Boží, modlitba obsahuje chválu i vyznání. První biblické čtení už nějak souvisí s kázáním stejně jako druhá píseň. Ta bývá někdy s kytarou, aby mohla být rytmičtější, rychlejší a aby i děti a mládežníci měli pocit, že bohoslužby jsou také „jejich“. To je moje přání pro nás všechny: abychom se při bohoslužbách cítili „doma“, aby to bylo naše místo, kde jsme „v bezpečí“, kde rozumíme tomu, co se děje, a rádi se k tomu přidáme. Po kázání a písni následují ohlášky a sbírka pak vyjadřuje naši odpověď vděčnosti na to, co jsme slyšeli. Přímluvná modlitba vyprošuje Boží milosrdenství pro ty konkrétní starosti a lidi, o kterých třeba byla řeč v ohláškách. Poslání a požehnání je ujištěním, že do dalších dnů nového týdne nejdeme sami, ale „ve jménu Páně“.

Ester Čašková