Paul Oestreicher na Vinohradech

Pozvání na bohoslužby 30.11.2008

Jméno Paula Oestreichera mě provází od raného dětství. Znělo mi vždy cizokrajně drnčivě, když rodiče vzpomínali, že to nebo ono zařídil nebo řekl Oestreicher. V šedesátých letech prý býval při návštěvách Prahy k vidění v odrbané zelené bundě a v brigadýrce, on pacifista a účastník konferencí KMK. Rodičům v roce 1968 zařídil pobyt v Anglii. On to byl, kdo jim ráno 21.srpna ťukal na dveře pokojíku skotského protestantského kláštera Iona s neveselou zprávou o sovětské invazi. Později z KMK vycouval, výslovně podpořil Chartu 77 a jezdit do Čech přestalo být jednoduché. S rodiči se počátkem 80. let jednou setkal v Drážďanech; hmotnou stopou setkání byly u nás doma džíny, které poslal pro děti.

Paul Oestreicher se narodil v  německém Meiningen. Když mu bylo 7 let a v Německu byl již 5 let u moci Hitler, stihla ještě rodina židovského lékaře emigrovat na Nový Zéland. Paul tam vystudoval germanistiku a politologii. Roční postgraduál u německého teologa Helmuta Gollwitzera v roce 1955 vedl k rozhodnutí studovat teologii. Ordinován anglikánským knězem byl v roce 1960. Tehdy definitivně přesouvá své působiště do Anglie. Pro svůj zájem o politiku, díky své zkušenosti s různými kulturami a s osudem emigranta pojímal svou službu teologa hodně – gollwitzerovsky – široce. Rok po ordinaci se stává ředitelem náboženského vysílání BBC, později byl pověřencem Britské rady církví pro východní Evropu a v 80. letech vedoucím zahraniční kanceláře této instituce. Od poloviny 80. let byl kanovníkem katedrály v Coventry a ředitelem tamního Mezinárodního centra smíření. Kromě toho, že byl anglikánským hodnostářem, byl Oestreicher od 80. let také členem společnosti přátel (quakerů).

Ve městě Coventry, těžce bombardovaném Němci za 2.světové války, pěstují vzpomínku na hrůzy války. Ne proto, aby si udržovali pocit ublížení. Spíše jako varování, že válka, která se jednou rozhoří, boří a zabíjí bez ohledu na právo a spravedlnost. Coventry udržuje partnerství s dvěma obcemi, pro něž válka znamenala zkázu: s německými Drážďanami a s našimi Lidicemi. Oestreicherova listopadová návštěva v Čechách vede právě do Lidic, kde se na pozvání Jaromíra Dusa účastní jubilea střediska Oáza.

Paul Oestreicher se ale angažoval také mimo církev. Koncem 70. let vedl britskou sekci Amnesty International, od roku 1986 byl viceprezidentem britského hnutí Campaign for Nuclear Disarmament (které se v době studené války a polemik o tom, zda se při hledání nukleární rovnováhy mezi Amerikou a Ruskem mají britské jaderné zbraně započítávat k silám USA nebo ne; hnutí usilovalo o to, aby se pro zpřehlednění situace Británie a Francie vzdaly svých jaderných zbraní úplně).

Oestreicher se vymyká škatulkám, do kterých jsme zvyklí třídit skutečnost kolem sebe. Vynáší mu to obdiv i nepřátelství. Ačkoliv je židovského původu, ve svých veřejných vystoupeních a článcích (nejčastěji v levicovém Guardianu) hodnotí politiku státu Izrael vůči Palestincům velmi kriticky. Ačkoliv jeho rodina musela uprchnout z nacistického Německa a úkryt nalezla na britském Novém Zélandě, Oestreicher odsuzuje kobercové bombardování Drážďan jako akt msty, kterou Britové a Američané provedli koncem války na civilním obyvatelstvu, bez zjevného strategického důvodu. S Oestreicherem lze nesouhlasit – a je to povzbudivá zkušenost, protože partnerům naslouchá a své názory nevnucuje. Ve své snaze nalézt konkrétní výraz pro dospělé následování Krista v dnešním světě si ale s podivnou neústupností stále vede svou.

V současné době působí jako studentský farář University of Sussex v přímořském Brightonu. V červenci 2008 mu canterburský arcibiskup Rowan Williams udělil „lambethský čestný doktorát“, který je oceněním jeho „ekumenické oddanosti míru, usmíření a lidským právům, zejména v době studené války.“ Je vzácné, že ho uslyšíme z vinohradské kazatelny.

Petr Sláma