Procházka na Vinohradský hřbitov

V podzimní nedělní odpoledne přivítal skupinku vinohradských evangelíků poklid vinohradského hřbitova. Sešli jsem se zde na plánované odpolední procházce, která vedla po místech, kde jsou pohřbeni lidé spjatí s naším sborem. S nápadem projít se po hřbitově přišel dílem Jirka Svoboda a dílem má milá žena. Sbor má totiž v péči několik hrobů, a protože k péči patří i navštěvování a měli bychom vědět, o co vlastně pečujeme, šli jsme s Jirkou v čele od hrobu ke hrobu. Jedno z hřbitovních zastavení bylo také u hrobu sester diakonek. Pro ty, kdo stejně jako já nevěděli, kým byly sestry diakonky, jsem vyhledal následujících pár řádek:

V roce 1903 byla, po vzoru německém, založena Česká diakonie, evangelický spolek pro ošetřování nemocných a sociální péči. Tehdy to byl ještě podnik všech českých reformovaných denominací, později však Diakonie přešla pod církev Českobratrskou evangelickou (hlavně díky tomu, že ve dvacátých letech minulého století si evangelické církve začaly zakládat obdobné spolky vlastní).

Práce Diakonie stála na sestrách diakonkách. Byly to ženy, které ošetřovaly nemocné, vychovávaly děti v sirotčincích. Na svoji službu se první sestry diakonky připravovaly v Německu, později pak v diakonských domech. Mateřský dům stál a podnes stojí v Belgické ulici v Praze 2. Dříve zde bydlely sestry diakonky určené pro soukromé ošetřování (soukromé ošetřování pacientů ze zámožných rodin a ošetřování v ústavech tvořilo jeden z hlavních zdrojů příjmů spolku), pak zde byly ještě novicky (tedy vlastně čekatelky; diakonky se odlišovaly tím, že nosily zvláštní oděv, ale nebyly vázány žádnými sliby a ze spolku mohly kdykoliv vystoupit).

mch