Po představení staršovstva v zářijovém a říjnovém čísle Hroznu bychom rádi pokračovali s bližším seznamováním členů našeho sboru: tentokrát jsme oslovili sestry z křesťanské služby, aby odpověděly na dvě otázky:
Jak dlouho se již věnujete práci v křesťanské službě?
Která oblast této služby je vám osobně nejbližší, co v ní považujete za důležité?
První část odpovědí přinášíme v tomto čísle. Řazení odpovědí není podle důležitosti ani věku respondentek, ale vychází z toho, jak nám odpovědi postupně docházely. V každém čísle jsou pak jména seřazena podle abecedy.
Božena Coufalová
rok narození 1929
důchodkyně
manžel Zdeněk zemřel, děti Zdeněk a Pavel, vnučka Karolína
Asi od roku 1984.
Za důležité považuji návštěvy u starých sester a bratří, pomáhám také při pastorálkách připravovat pohoštění farářům.
Jana Fučikovská
Rok narození: 1973
Profese: většinou žena na mateřské dovolené, občas taky trochu prodavačka, uklízečka a účetní
Manžel Jirka, děti Jiřík a Andulka, Petr a Klára, vnučka Mariánka
Schůzky křesťanské služby jsem začala navštěvovat na podzim 1999, tedy zhruba ve stejné době, kdy jsme s manželem a tehdy dvouletým Jiříkem začali chodit do sboru. Předtím jsme do žádného jiného sboru nechodili, a tak to bylo pro nás všechno nové. Když mě Marta Kadlecová pozvala na schůzku KS, byla jsem moc ráda, že se budu moci zapojit a být někomu prospěšná. Předpokládala jsem, že na schůzky KS chodí všechny ženy ze sboru nebo aspoň drtivá většina. Byla jsem tedy velmi překvapená, že tomu tak není.
Považuji za důležité všechno, čím se KS zabývá. Nejbližším se mi ale samozřejmě stal projekt Adopce na dálku® a jsem velmi vděčná Monice Chábové, že jsem si praktickou stránku tohoto projektu v našem sboru mohla vzít na starost.
Dagmar Kyselová
důchodkyně
téměř 16 let vdova , 3 děti, 7 vnoučat, 3 pravnoučci
Pro křesťanskou službu pracuji asi 10 roků.
Práci v KS považuji za důležitou zejména proto, že je tam snaha pomáhat starším a nemocným lidem. Návštěvami je možno přispět k rozptýlení a ke zlepšení nálady navštívených. Mám velkou radost z toho, když vidím v očích sester záblesk uspokojení, že na ně někdo myslí. Samozřejmě mě těší i to, že máme "svoje" adoptivní dítě. I drobné služby, např. příprava a úklid po bohoslužbách a rodinných nedělích mi přináší uspokojení. Za velice důležité považuji to, aby se měli všichni členové křesťanské služby i celého sboru rádi, pomáhali se, rozuměli si, snažili se pochopit svého bližního a neházeli si (pomyslně) klacky pod nohy.
Jarmila Raisová
Profese: sborová sestra
Manžel Mirek, 2 děti, vnoučata ještě nemám.
Já jsem v této službě nováček nejnovější, jelikož se jí věnuji od doby, co jsem zde nastoupila, tj. od září 2004. Sestra Monika Chábová mě požádala, zda bych se spolupodílela na této službě jako předchozí sborové sestry. Já jsem byla velmi potěšena a s radostí se snažím dle svých sil a schopností dělat to, co je třeba.
Nejmilejší a nejdůležitější je pro mě navštěvování starších členů sboru, kteří se nemohou pro svou nemoc či imobilitu účastnit bohoslužeb či jiných sborových aktivit. Tato činnost je zároveň i součástí mého zaměstnání. Je pro mě velmi přínosné účastnit se pravidelných schůzek KS, protože sestry, které v tomto sboru vyrůstaly nebo jsou zde již delší dobu, znají hodně starších členů a mají hodně zkušeností. Cílem schůzek KS je zkoordinovat návštěvy tak, aby nikdo nebyl opomenut. Stáváme se tak jakýmsi spojníkem mezi těmi lidmi a kostelem. Někteří z nich zde nebyli i desítky let, ale přesto mají zájem o dění, ptají se a nechávají pozdravovat. Jiní jsou třeba jen "papíroví" členové a naše návštěvy je mohou povzbudit nebo vyburcovat. Ti, kteří nemohou chodit, nebo se jen velmi těžce pohybují, by třeba rádi chodili na bohoslužby, ale nemohou, tak jim můžeme díky ochotným sestrám a bratrům nabídnout odvoz. Díky návštěvám jsem poznala úplně jiný svět, tak rozdílný od uspěchaného dnešního světa. Když odcházím, často nevím, kdo komu udělal větší radost. Děkuji Pánu za to, že mám možnost tyto lidi poznávat a zároveň Ho prosím, abych "nežila planě, tam kde chce mě mít".
Velmi si vážím sester, které už jsou samy starší a nějaký ten neduh už je také trápí, ale přesto chodí v neděli ráno připravovat občerstvení, pečou koláče a ve všední dny chodí nebo jezdí navštěvovat členky našeho sboru, které jsou v domově důchodců, nemocnici a nebo jim je smutno doma. Činnost těchto sester je úctyhodná, jelikož tímto překonávají nás mladší -zatím ještě plné síly.
Květa Střelbová
Rok narození: 1933
Profese: důchodkyně, dříve samostatná operátorka u výpravčího vlaků (38 let v turnusu) vdova, manžel zemřel 1992
Jsem začátečnice.
Za důležité považuji pomoci potřebnějším a také při akcích ve sboru
Hanka Šilarová
Rok narození: 1964
Profese: ženská sestra
Manžel Jakub
děti: Antonín 19, Adam 11, vnoučata zatím žádná
Přibližně od podzimu 2003 chodím na pondělní schůzky.
Na obě části otázky odpovím stejně. Jsou to návštěvy a rozhovory se staršími členy našeho sboru. Připadá mi to důležité pro obě strany a považuji to za určitý luxus. Dozvíme se leccos zajímavého a jsme pro ty méně mobilní občasnou spojkou se sborem, a pokud jsou osamoceni, můžeme jim pomoci.
Alena Zikmundová
Rok narození 1928
profese: důchodkyně, předtím učitelka náboženství, učitelka MŠ a ZDŠ, dokumentační pracovnice na ORL a ortopedii, knihovnice v lékařské knihovně, mzdová účetní, sborová sestra, učitelka angličtiny, sekretářka...
manžel Vojtěch (1925)
Děti: Eva (1951), Alena (1953), Vladimír (1955), Vojtěch (1957), Jana (1959), Martin (1966), Marek (1966).
Vnoučata: Kateřina, Jitka, Michaela, Johanna, Dinka, Tomáš, Mariána, Pavel, Alena, Ondřej, Miriam, Štěpán, Pavlína, Emanuel, Vojtěch, Jan, Anička, Matěj …
Pravnoučata: Samuel, Matěj, Jakub, Barbora
Vzhledem k zaneprázdnění doma jsem začala později a věnuji se KS necelých 30 let.
Nejbližší je mi oblast, kde se tvoří sborové společenství — návštěvy, společný úklid prostor, pohoštění, pomoc jednotlivcům. Na Vsetíně jsme měli KS spojenou se vzděláváním žen — schůzky byly vzdělavatelné, mimo pobožnost i recenze knih nebo nějaké téma k přemýšlení. Důležitá je sounáležitost bratří a sester, dětí jednoho Boha: radovat se s radujícími, plakat s plačícími, mít zájem a péči o osamělé a nemocné doma, v domovech či nemocnicích. Nedělám ani setinu toho, co bych chtěla dělat.
Miriam Zikmundová
rok naroz. 1965
profese: absolventka VŠE, nyní v domácnosti
manžel: Martin T. Zikmund
děti: Jan (1992), Anna (1994), Matěj (1996)
Do práce v křesťanské službě jsem se zapojila krátce po našem nastěhování do sboru, tedy na podzim roku 2000.
Rozsah práce v KS na Vinohradech je velice pestrý. Ráda pomáhám s přípravou nedělního pohoštění nebo obědů při rodinných nedělích, s předvánočními aktivitami a také např. se zajištěním pohoštění při pastorálních konferencích. Nejraději chodím na návštěvy starších sester a bratří. Tyto návštěvy mají skryté kouzlo. Člověk daruje kousek svého času ve prospěch navštíveného, ale sám je často ještě víc obdarován. Důležitost těchto návštěv vidím v tom, že nás sbližují s těmi, kteří nemohou chodit pravidelně na bohoslužby a slavit s námi neděli.
Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná.
Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach,
internetovou .
Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail:
nebo přímo redaktorům).
3424
kB