Vinohradský sbor ČCE

Bzenec Opojný

V nepřerušené posloupnosti několika let se i letos konal sborový víkendový zájezd do Bzence. Většina účastníků se sjela již v pátek a strávila příjemný večer posezením u Fučikovských, popíjejíc vodu — tak jsem to alespoň slyšel, protože s Evou jsme dorazili až druhý den. Osobně si ale myslím, že jde jen o velmi chabý pokus zamaskovat, co se v pátek skutečně dělo…

V sobotu ráno, tedy spíše během brzkého poledne, jsme se prošli po místních vinohradech a želeli, oč jsme přišli, když se z těch našich udělaly ty s velkým „V“. Počasí přálo, a tak se nám naskytl krásný výhled až k… No prostě daleko. Po obědě nás čekalo poutní místo Velehrad, kde jsme neodolali možnosti sestoupit do místního lapidária, umístěného v podzemí chrámu. Lidé netrpící klaustrofóbií zde mají možnost obdivovat se románským, gotickým a kdoví ještě jakým pozůstatkům původních staveb. Z Velehradu jsme zavítali i do blízkého skanzenu v Modré. Jelikož se ale blížila hodina zlatého hřebu zájezdu — posezení ve sklípku — Fučikovští se odtrhli a jeli vše připravit. My zbylí jsme ještě po krátkém bloudění navštívili blízkou obec Chabaně s jejím 270 let starým a desítky metrů vysokým sekvojovcem obrovským. Čas nás však tlačil, a proto jsme se urychleně vrátili do Bzence a lačně pospíchali do sklípku pana Bezchleba. K vynikajícímu vínu není snad co dodat. K milému a chutnému pohoštění též. Tak snad jen, že se pilo a povídalo a pilo a povídalo a pilo a pilo a tak dále až do brzkých ranních hodin.

V neděli vyrazila malá skupinka odvážných na bohoslužby do Kyjova. Naštěstí jsme se všichni stěsnali do Matějova prostorného vozidla, a tak v sázce byl jen jeden řidičský průkaz. Bohoslužby v příjemné funkcionalistické budově ČCE byly velmi občerstvující, zejména díky živému společenství. Dokonce jsme dostali i prostor v rámci ohlášek, abychom o nás něco řekli. Náročného úkolu, jak nevypadat jako skupinka pražských pijanů, se odvážně zhostila naše sestra kurátorka. Po šťastném návratu do Bzence a posledním posezení u Fučikovských jsme nakonec smutně vyrazili ku Praze. Cesta byla chytře zvolena přes Osvětimany na Koryčany tak, abychom v krásných chřibských lesích mohli navštívit velkomoravské hradiště se základy kostela na hoře sv. Klimenta, které zde odkryli Přikryl a Nevěřil… A také R. Čechmánek. Po vysilujícím výstupu, během něhož jsme hrdě odmítli nabízející se lavičky u cesty, jsme přehráli chorál „Hospodine, pomiluj ny“ na tamní Gorazdově zvonici. Navzdory pokročilé odpolední hodině pak malá skupinka nejotrlejších neodolala výzvě blízkého hradu Cimburk a dobyla jej svojí prohlídkou. Jde o nádherný gotický dvouvěžový hrad Bernarta z Cimburka, který v sobě nese spoustu zachovaných gotických, renesančních a dokonce i barokních prvků, zejména špalety a portály. Co tedy na konec dodat? Neváhejte a příště pojeďte s námi taky!

Jiří Svoboda

Procházka po vinici

číslo 54, červen 2005
předchozí   další

Obsah

Kázání z 24.5.2005
Co Pán Bůh činí, dobré je
Táborové historie III
Vzpomínka na bratra Jiřího Bícu
Tábory mám ráda
Bzenec Opojný
Erteplajda
Afro-Atlanta
Z historie sboru XXV
Z jednání staršovstva
Sborové akce v červnu


Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).