Vinohradský sbor ČCE

Jak šel život

Věrnou členkou našeho sboru a pravidelnou návštěvnicí nedělních shromáždění je i sestra Františka Pospíšilová. Sedává ve čtvrté lavici vpravo a je obdivuhodné, jak stále krásně zpívá. Vždy, když slyším její krásný zpěv za mnou, mám radost a zpívá se mi ještě lépe. Připravila pro mě pár poznámek, nechtěla moc o sobě povídat s tím, že není co. Myslím si však, že měla velice bohatý život, v němž se odrážejí i naše dějiny a politická situace. Její velkou láskou je hudba, zejména zpěv, a tak je velice ráda, že může navštěvovat pravidelné koncerty u nás v kostele.

Narodila se v roce 1917, tedy koncem první světové války. Jejím rodištěm je Valašsko pod Radhoštěm. Byla pokřtěna v střítežském evangelickém sboru. Její otec, dvojnásobný vdovec, měl 15 dětí. Z těchto sourozenců žije již je ona. Maminka pocházela z Velké Bystřice a velmi si považovala, že byla konfirmována na Hrubé Lhotě bratrem farářem Janem Karafiátem. Sestra Františka říká, že to je už dávno a že ten život nebyl lehký, a tak na tuto dobu moc nevzpomíná. Ve 14 ti letech byla přijata na práci k Baťovi ve Zlíně, pracoval tam již také její bratr, takže internát a práci zvládala lépe. Bratr byl také varhaníkem v českobratrském sboru ve Zlíně a vedl pěvecký sbor v tomto kostele. Tam také s ním chodila zpívat. Následně bratr kvůli nemoci odešel do Napajedel a působil jako varhaník ve sborech okolo Uherského Hradiště.

Po dvou letech práce u Bati ve Zlíně odešla sama do Brna, kde se učila 3 roky na dámskou krejčovou. Nakonec v Brně zůstala 17 let, bydlela v Židenicích. Během této doby navštěvovala sbor v Židenicích, chodila do sdružení mládeže a zejména do tamního pěveckého sboru. V Brně také prožila válku, přečkala frontu a po válce si zařídila malý salón pod Špilberkem – měla tam 4 dívky. Dlouho se však ze svého salónu netěšila, přišel jiný režim a samostatně už nešlo pracovat. Provdala se a přestěhovala se s manželem do Prahy, kam byl přeložen. Narodily se jim 2 dcery, obě byly ve vinohradském sboru konfirmovány, jedna br. farářem Lubomírem Moravcem, druhá br. farářem Bohuslavem Otřísalem. Po celou dobu všichni navštěvovali vinohradský sbor a ona sama léta chodila do pěveckého sboru vedeném br. Kantorkem a br. Coufalem. Měla velkou radost, že v této době, tak složité pro církev, sbor dostal nové varhany, které však pak dlouho splácel. Moc ráda na dobu v pěveckém sboru vzpomíná.

Obě dcery se provdaly do zahraničí na Západ. Manžel jí zemřel před 10 lety. Jí pak, jak říká, zůstal evangelický sbor, kde v kruhu především starších členů nalézá porozumění a lásku. Vím, že dcery ji navštěvují a ona sama si ještě troufne na cestu do Švýcar. I když jí občas něco zabolí, hlásí se nemoci a omezuje ji chození o berlích, vyzařuje z ní pohoda a láska. Přejeme jí, aby nadále ve sboru nalézala porozumění a lásku, a pokusíme se s pomocí Boží tuto atmosféru společně ve sboru vytvářet.

Jana Tomková

číslo 107, květen 2010
předchozí   další

Obsah

Hřích nám už nevládne
Jak šel život
Slova, slova slova XI.
Výlet do Libčic
Za laskominami do Malé Hraštice
Adopce na dálku
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).