Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy!

Akční historická fikce Divadla VOSTO5

„Pérák je jednou z nejzáhadnějších legendárních postav českých dějin. O tomto skákajícím fantómovi se vyprávělo během nacistické okupace českých zemí; kořeny této postavy ale sahají ještě hlouběji do minulosti. Záhadný fantóm se údajně objevoval především v noci a nejvíce si oblíbil opuštěná zákoutí velkých měst, kde prý nic netušící kolemjdoucí překvapoval neuvěřitelnými skoky ze tmy. Pérák byl schopen přeskočit nejen ploty nebo ohrady, ale i tramvaje a autobusy, podle některých pamětníků i vysoké domy či dokonce celá náměstí. Vyprávění o Pérákovi se začala mezi lidmi masově šířit na počátku druhé světové války, přičemž nejvíce se o něm vyprávělo v Praze.“

PhDr.Petr Janeček (program hry Pérák)

Minirecenze diváků z vinohradské skupiny, která v počtu 10 navštívila inscenaci této hry v divadle Archa 26. dubna.

Hra se mi líbila, pro střídání tragických okamžiků s humorem, pro neotřelé kulisy v kombinaci s promítáním i pro výkony herců. Rozhodně jsem se nenudila ani chvíli, a i když se humor mohl zdát někdy až nemilosrdný či nevkusný vůči uctívaným ikonám naší historie, vysvitly za ním skutečné charaktery i skutečné tragédie. Jen ten Pérák jako organizovaný odbojář – tak nějak jsem čekala, že bude jen tajemně skákat přes střechy a nadstranicky napomáhat dobru, bez konspirativních odbojářských schůzek a tajných hesel, protože on přece nebyl z masa a kostí.

Představení ve mně vyvolalo velmi rozporuplné pocity: na první pohled se zdá být hravou oslavou statečnosti a odvahy hrdinů českého odboje určené pro náctileté a mladší diváky (využívající postupy z komiksů, bojového umění i artistických a tanečních prvků) a na druhý pohled až příliš alternativní mix historické fikce se zjednodušenými (až zkarikovanými) charakteristikami skutečných historických osobností. Přivede ten první pohled diváky k zájmu zjistit, jaký byl český odboj doopravdy?

Byl to mýtus z 2. světové války. Účinkující představovali skutečné postavy, každá měla přezdívku, např. Jaroslav Foglar – Jestřáb. Divadlo se mi líbilo, hlavně proto, že tam používali slepé náboje, petardy a opravdové ohně. Nejlepší bylo blikání světýlek reflektorů (stroboskopy). Herec – Pérák měl na nohou pružící chůdy, na kterých dělal akrobatické kousky, při nichž se tajil dech.

Bára Uličná a ostatní diváci