Vinohradský sbor ČCE

Varhaníci v našem sboru I.

Karel Kantorek

foto: kantorek

Varhany jsem obdivoval už jako malý kluk. Uchvacovalo mě, jaké všechny možné tóny z nich dokáží varhaníci vykouzlit. Za mého mládí byl varhaníkem ve vinohradském sboru bratr Karel Kantorek. Pro mě tak trochu tajemná postava, mj. i proto, že píšťaly varhan byly v té době na balkónku, který byl tehdy nad kazatelnou, a hrací stůl byl na balkóně vpravo, takže na varhaníka nebylo během bohoslužby skoro vůbec vidět. Bratr Karel Kantorek byl muž statné postavy a v mých očích to byl jakýsi kouzelník, který pomocí kláves a nejrůznějších tlačítek rozehrával od něj vzdálené píšťaly. A což teprve když jsem zjistil, že tam má klávesy ve dvou řadách, a dokonce i další pod ním dole, na které hraje nohama. Nešlo mi do hlavy, jak je možné tak složitý nástroj ovládat oběma rukama i nohama. Bratr Kantorek navíc vždy po bohoslužbách přidával a hrál nejrůznější církevní i světské skladby, možná i vlastní improvizace, protože hrál prakticky tak dlouho, dokud neodešli všichni přítomní a nezbyla tam pouze tehdejší sborová sestra, žena drobné postavy se stříbrnými vlasy, sestra Čechová, a kostelník bratr Vančura. Tehdy se ještě nechodilo po bohoslužbách nahoru na kávu a čaj, ale diskuse probíhaly pouze v hale v přízemí domu, nebo venku na chodníku před kostelem.

Bratra Kantorka a jeho rodinu jsem nijak blíže osobně nepoznal, a proto jsem se spojil s jeho dcerou, známou herečkou Miriam Kantorkovou (mj. hrála ve filmech Romance pro křídlovku, Kat nepočká, Dívka na koštěti, v poslední době pak třeba ve filmu Želary nebo Z pekla štěstí), se kterou jsem si o jejím otci popovídal. Pomohl jí i její bratr, dr. Pavel Kantorek, který se do povědomí mnoha zapsal jako atletická legenda: šestnáctinásobný vítěz maratónu, trojnásobný vítěz nejstaršího maratónu v Evropě – Mezinárodního maratónu míru v Košicích, účastník tří olympiád a držitel dosud platného traťového rekordu Ostravského maratónu z roku 1959.

Až od nich jsem se dověděl, že bratr Karel Kantorek se narodil v evangelické rodině v roce 1900 v Olomouci, měl 8 sourozenců, z nichž 2 bratři vystudovali bohosloveckou fakultu a oba pak sloužili jako evangeličtí faráři. Starší Jaroslav v Ostravě a mladší Jan (když zemřel, bylo mu 102 let) nejprve v Ratiboři na Vsetínsku a pak v Chrudimi. Karel se po ukončení studia stal nejprve učitelem na základní škole. Vzhledem k úrazu ukazováku a dlaně ruky, který utrpěl v sedmnácti letech, nemohl však hrát na housle, které byly tehdy pro učitele povinné. Na Olomoucku pak nemohl získat adekvátní zaměstnání, a tak se v polovině 30. let vydal do Prahy. Zde nejprve pracoval jako úředník u soudu a později, od počátku 40. let, na ředitelství drah, kde zůstal až do důchodu. Až po válce se rodina dozvěděla, že se tam také aktivně zapojil do odboje – využil svého postavení inspektora drah a častých cest mimo Prahu a rozvážel různým odbojovým skupinám nejrůznější letáky.

Krátce po svém příchodu do Prahy se stal členem našeho sboru a hned od počátku se zapojil do jeho činnosti. Nejprve působil jako pomocník varhaníka, protože se již doma v Olomouci naučil hrát na harmonium, které měli jeho rodiče. Později, v druhé polovině 30. let, se stal hlavním varhaníkem. Zapojil se i se svou ženou a dětmi do celopražského evangelického smíšeného pěveckého sboru Blahoslav, který sídlil v Husově domě a který vedl bratr Ezop. Měl pravidelně kolem 60 členů a zpíval při různých příležitostech v mnohých pražských i mimopražských sborech. Jeho činnost byla násilně ukončena až po komunistickém převratu v roce 1948, kdy bylo sboru sděleno, že nemůže zpívat pod hlavičkou ČCE a že se má zapojit pod nějakou místní organizaci ROH. Protože bylo jasné, jaký repertoár by tam měl sbor zpívat, raději se rozpustil.

Ve sboru na Vinohradech se bratr Kantorek hned od počátku zapojil i do náboženské výuky dětí v nedělní škole. O něco později pak už hrál na varhany pravidelně každou neděli, při všech církevních svátcích a slavnostech (např. konfirmace), při svatbách, případně i na křtinách, které se konaly mimo pravidelné bohoslužby, nebo při pohřbech. Také hrával na harmonium každý týden ve středu při biblických hodinách. Občas hrával při bohoslužbách také v jiných sborech mimo Prahu, především v Mnichovicích (v kostele Církve československé) a ve Čtyřkolech. Po rozpuštění pěveckého sboru Blahoslav založil menší sbor při vinohradském sboru a tomu se, jako jeho sbormistr, velmi věnoval. Sháněl zpěváky, ve volném čase se věnoval nácviku jednotlivých skupin hlasů a jejich souznění, po večerech rozepisoval z partitur samostatné notové party. To vše po jeho smrti zůstalo v archívech vinohradského sboru. Při slavnostním shromáždění všech protestantských církví v 50. letech se podílel na secvičování sborů jednotlivých zúčastněných církví a pak je ve Smetanově síni také doprovázel na varhany.

Měl zájem na tom, aby se hudbě věnovaly i jeho děti. Jeho syn Pavel postupně několikrát samostatně svého otce při bohoslužbách v našem sboru zastupoval, vedle bratrů Kejře, Coufala a Bíci, Po promoci na lékařské fakultě dostaly ale přednost jeho pracovní a sportovní činnosti a státní reprezentace. Hudbě zůstal věren jen jeho druhý syn Milan, který byl violoncellistou v České filharmonii.

Bratr Karel Kantorek zemřel v srpnu roku 1976 a funkci varhaníka v našem sboru po něm převzal bratr Zdeněk Coufal.

Petr Kubánek

číslo 137, květen 2013
předchozí   další

Obsah

Zatímco my to vzdáváme ...
Z přímluvných modliteb
Varhaníci v našem sboru I.
Vzpomínky na vinohradské faráře II.
Pérák – na jméně nezáleží
Prosba o pomoc
Labyrint světa jazyce 21. století
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).