Vinohradský sbor ČCE

Jan Amos Komenský: LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE v jazyce 21. století

foto: labyrint

Pokud si chcete Labyrint přečíst, ale příliš nerozumíte staré barokní češtině originálu, „překlad“ do našeho současného jazyka je výbornou možností, jak snadněji vnímat tento poklad české křesťanské literatury.

Labyrint představuje svět se všemi hříchy a marností, světskou společnost, která se zaobírá malichernými věcmi. Vše se v něm mění v posměch či pláč – žádná radost, štěstí.

Vševěd Všudybyl – vůdce provádí Poutníka světem. Nasadí mu uzdu všetečnosti, prohlédnout svět půjde Poutník ne dobrovolně, ale těkavostí a neukojitelností své mysli.

Mámení (Mámil) – tlumočník nasadí Poutníkovi brýle mámení, takže vidí vše pokřivené. Brýle jsou však nasazeny špatně, a tak Poutník částečně vidí i svým normálním zrakem. Právě to, co vidí, když prohlédne skrz brýle, popisuje v knize.

V závěru Poutník nachází ráj srdce – trvalé a pravé štěstí těch, kteří se odvrátili od světských věcí a na první místo ve svém životě postavili Hospodina. K Poutníkovi promluví Spasitel. Ve svém vidění se Poutník setkává s Pánem Zástupů a spatří Slávu Boží.

Do jazyka 21. století převedl Lukáš Makovička.

Korektury textu provedl Matěj Páral a Jan Janča. Přesnost textu z historického hlediska ověřil František Hýbl. Autorem předmluvy je Mgr. Robert Hart, kazatel a historik. Autorem doslovu je PhDr. František Hýbl, emeritní ředitel Muzea Komenského v Přerově, komeniolog, pedagog a dějepisec.

Společně s knihou byla vydána i audiokniha na CD se soubory ve formátu MP3, kde knihu načetl herec brněnského divadla V. Hauser.

Vydalo nakladatelství Poutníkova četba v roce 2010.

Dva úryvky z knihy – nejprve v „modernizované

verzi, pak pro srovnání ve verzi původní:“

Z kapitoly XXXIX.

Jejich společná domluva (následuje za kapitolou Poutníka navštívil Kristus) … V samotném Kristu je všeho dostatek, i převzácné společenství, i rozkoš. I sláva.

Viděl jsi, jak tamti dychtí po slávě a cti. Ty nedbej na lidskou pověst, mluví-li o tobě jiní lidé dobře či zle. Nemusí ti na tom vůbec záležet, hlavně že já jsem s tebou spokojen. Když víš, že se mi líbíš, nechtěj se zalíbit lidem, vždyť lidská přízeň je nestálá, neúplná a převrácená, často milují to, co je hodné nenávisti, a co je hodné milování, nenávidí. Ani se nelze zalíbit všem, když se chceš líbit jednomu, zošklivíš se jiným. Když tedy všechny necháš a budeš si hledět mě samotného, učiníš nejlépe. Když si spolu my dva budeme rozumět, lidský jazyk ti jako mně nic nepřidá a nic nevezme.

Onino jak po slávě a cti dychtí, spatřils: ty pověsti lidské nedbej; mluví-li o tobě dobře či zle lidé, nic tobě na tom nezáleží, jestliže já s tebou spokojen jsem. Když víš, že se mně líbíš, o zalíbení se lidem nestoj: jejichž přízeň i nestálá, i neplná, i převrácená jest; často milují, což nenávisti hodné, a co hodné milování, nenávidí. Aniž se kdy všechněm zachovati lze: jednomu se chtěje zlíbiti, jiným se zošklivíš. Všech tedy tak nechaje a mne samotného hledě, nejlépe učiníš: my když spolu v srozumění budem, nic tobě, jako ani mně, jazyk lidský nepřidá, neujme.

Z kapitoly XLVI.

Svatí mají všeho hojnost

… A tu jsem pochopil, že skutečně bohatý člověk, takový, kterému nic neschází, je ten, kdo se umí spokojit s tím, co má. Pro kterého je mnoho, málo nebo žádné peníze jedno a totéž. Rovněž tak veliký, malý či žádný domek, nákladné, chatrné i žádné šatstvo, mnozí, jeden i žádný přítel, vysoké, nízké nebo žádné místo, úřad, čest či pověst nebo zkrátka být něčím nebo ničím, vše je jedno a totéž. A jakkoli ho Bůh vede a kdekoli ho chce mít, kde ho postaví či usadí, věří, že tak má jít, stát či sedět a vše je dobré a připravené lépe, než tomu on sám rozumí.

A tu jsem porozuměl, že vpravdě bohatý jest ten a ničeho se mu nedostává, kdož na tom, co má, přestati umí: jemuž mnoho, málo, nic peněz; veliký, malý, žádný domeček; nákladné, chatrné, žádné šatstvo; mnozí, jeden, žádný přítel; vysoké, nízké, žádné místo, neb úřad, neb čest, neb pověst; sumou něčím neb ničím býti, vše jedno a též jest: jak jmenovitě Bůh chce a jej vede, neb staví, neb sází, tak aby šel, stál, seděl, vše že dobře jest a lépe, než on rozumí, věře.

Barbora Uličná a Jana Šarounová

číslo 137, květen 2013
předchozí   další

Obsah

Zatímco my to vzdáváme ...
Z přímluvných modliteb
Varhaníci v našem sboru I.
Vzpomínky na vinohradské faráře II.
Pérák – na jméně nezáleží
Prosba o pomoc
Labyrint světa jazyce 21. století
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).