Vinohradský sbor ČCE

Ne pomáhat, ale setkávat se

Proč věřím – rozhovor s Filipem Němečkem

Proč jdeš právě cestou dialogu mezi teologií a sociální prací?

foto: filip

Jdu jí jen z části, na HTF studuju kombinaci s psychosociálními studii, v níž je tedy i „psycho“ zahrnuto, víc mi vždycky učarovává kombinace teologie s psychologií, ale je podle mě důležité vnímat všechny ty rozměry najednou – člověk žije zakořeněn v mnoha souvislostech a vztahových systémech, můžeme o něm uvažovat třeba jako o pověstné bio–psycho–socio–spirituální jednotě… (Jednotě?) Zajímá mě vždycky, kudy ten spirituální rozměr vlastně protne ty ostatní, jak se navzájem všecky ty rozměry dohodnou, či pohádají atd.

Plánuješ stát se farářem a zkusit pracovat s lidmi na okraji. Myslíš, že jim má církev co nabídnout? Ježíš se často s takovými lidmi stýkal, není náhodou evangelium právě pro ně, a ne pro „spořádané lidi?“

Okraj mě zajímá vždycky víc než střední proud, ale z okraje zase asi hlavně ti duševně nemocní. Kéž bych měl na působení mezi nimi kdy dost sil… Ti lidé si bezpochyby mají s církví co nabídnout navzájem! K víře mohou být umocněni jak oni, tak církev. Církev se může stát zdatnou ukotvující komunitou pro takové lidi – při znatelnější troše štěstí náležitě spirituálně–socio–psycho–biologickou… Už jenom z toho důvodu, že když mají ostatních institucí plné zuby, v církvi mají šanci nalézt o něco spontánnější vztahy. Ale když už se to snažím takhle v kostce sepsat, napadá mě, že už samo dělení na „my a oni“ je z druhé strany lživé, kousek duševně nemocného je v každém z nás, kousek duševně zdravého je v každém duševně nemocném. Snad nás už toto prozření popostrčí blíž k bezprostředním setkáním. Ale co kupříkladu můžeme přijímat „my“ od „nich“? Třeba prahnutí po autenticitě, s níž se pojí nekompromisnost, se kterou mnozí z nich zrelativizují každou pseudojistotu (modlu), větření institucionálního formalismu na sto honů, a s tím zase ruku v ruce spjatá ryzí vděčnost za vše, co institucionální rámec přesahuje a co mu předchází… Krásu setkání.

Evangelium je pro všechny. Kristus by mezi takové lidi zavítal rád, protože i ve vyspělé západní konzumní civilizaci se touha po živém Bohu ráda vytěsní do různých léčeben a na další fascinující místa.

Studuješ sociální práci a pomáháš druhým z jejich nemocí a neduhů. Často je ale právě těžké odlišit „nemocného od „zdravých“, v některých hovorech se psychoterapeut mění v klienta a obráceně… “

Ano, tak to skutečně bývá. Zastávám teorii, že psychoterapeut by neměl mít více problémů než jeho „klient“. Celkově bych raději kladl důraz na to setkání než na to pomáhání. V případě pomáhání nastává někdy určité riziko ideologie pomáhání, řekl bych…

Myslíš, že naše církev dělá dost pro lidi na okraji? V čem vidíš mezery a co oceňuješ?

Nemám o aktivitách církve žádný povšechný přehled. Jako vyzývavá sociální avantgarda mi připadají aktivity Mikuláše Vymětala a lidí v jeho okolí. Napadá mě, že církev snad dělá mnohé i v podobě jednotlivých věřících, kteří vlastně celou církev tvoří, a s lidmi se setkávají ve všedním týdnu. Ve skrytu! Tuhle sféru bych ani trochu nepodceňoval! Dychtivě a naslepo rozdmýchat jiskry všech těchto lidí mi připadá minimálně stejně důležité jako vylámat si hlavu s vymýšlením věcí na čistě oficiální bázi.

Poslední záludná otázka: Proč věříš?

Protože mi nic jiného nezbývá. Jsem rád, že mě Bůh nějakými záhadnými pouty k sobě postupně přitahuje. Ač to všemožné, na čem visím, stále mnohdy není on… Ale mám dojem, že občas je to skutečně on.

Ptala se Magdaléna Živná

(Převzato z časopisu Bratrstvo č.8/2013 s laskavým svolením redakce)

Filip Němeček je členem našeho sboru, na Vinohradech byl pokřtěn a konfirmován. Nyní studuje Husitskou teologickou fakultu a po jejím ukončení by rád nastoupil na jáhenskou praxi a připravoval se na práci faráře. V současné době se aktivně účastní života pražského sboru Ochranovského seniorátu ČCE.

jaš

číslo 141, listopad 2013
předchozí   další

Obsah

Nemusíme se bát, že na nás Stvořitel zapomněl
Ne pomáhat, ale setkávat se
Vzpomínky na vinohradské faráře IV.
Společenstvo nikoli prstenu, ale hřebů
Zamyšlení nad stárnutím II.
Jan Sokol, Křesťan a politika aneb koho volit?
Nová koncertní sezóna začala
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).