Vinohradský sbor ČCE

Ohlédnutí za létem

Léto je čas, kdy člověk odpočívá a užívá si toho, co má rád. Je zvláštní, kolika různými způsoby lidé odpočívají i jak se v tom lišíme. Někdo si nejvíc odpočine vleže u vody, ať už je slaná nebo sladká, někdo prací na zahrádce nebo zavařováním, někdo potápěním, další výlety po vlastech českých nebo jízdou na motorce po evropských dálnicích, jiný je nejradši celé léto na chalupě a nikam jinam se mu ani nechce. A je moc hezké, když je každému dopřáno, co jeho jest.

Pro mě je velkým odpočinkem putování a je celkem jedno, kam, podmínkou je spíš hezká příroda. Ani to nemusí být pouť do svatého místa, už jen ta samotná cesta vpřed má totiž v sobě zvláštní krásu, která dává pochopit, proč asi lidé chodili a chodí na pouti s duchovním obsahem. Jít odněkud někam, nechávat za sebou včerejší den se všemi setkáními, náladami, únavou, počasím, ráno začínat tam, kde den včera končil. Mít před sebou cíl a jít pořád dál, vidět za sebou místa, na kterých člověk ještě včera stál, a před sebou ta, na která chce dojít, sledovat, jak se mění krajina. Nevím, jestli je to nějaký obraz života, ale rozhodně jsou to chvíle, které mě naplňují vděčností. Putování jsme si letos nejvíc užili ve finském národním parku za polárním kruhem. Z moře laponských lesů, jezer a rovin se zvedají nepříliš vysoké holé kopce, které zdálky nevypadají nijak výjimečně, zato zblízka jsou nezapomenutelné. Cesta jde nahoru a dolů, občas se schová do údolí, kde je voda. Tam je možno postavit si stan nebo přespat v jednoduché dřevěné chatě. Některé z chat jsou dle laponských tradic kruhového půdorysu a uprostřed mají ohniště. Dnes už většinou není otevřené, uprostřed trůní solidní litinová kamna. Voda je životodárná, ale nese s sebou také jeden problém – mračna komárů, kteří se na člověka sesypou ihned, jak se zastaví a snaží se odpočívat, stavět stan, vařit nebo se třeba jen napít.

foto: putovani

Nikoho moc nepotkáváme, občas jen pár místních, kteří asi vyrazili na přechod pohoří, aby využili pěkného počasí. Mladá dívka s krásným psem husky, který si nese v brašničkách na zádech misku, granule a kdoví co ještě. Babička s dědou, vnučkou a dvěma velkými psy jdou s velkými batohy, nemají žádné extra vybavení, nevadí jim mýt se v potoce a spát všichni v jednom stanu. Starší Laponka, která jde celý přechod úplně sama. Lidé toho moc nenapovídají – večer si rozdělají oheň, u kterého tiše sedí zachumláni v kapucích a šátcích, aby aspoň trochu unikli komárům. Celonoční světlá obloha nevadí, protože když je člověk unavený, spí se dobře. A druhý den zase dál, koukat na nekonečné lesy, hromady kamení, zdálky zahlédnout soba, poslouchat pískání neznámého ptáka, kterého jsme pojmenovali jako polární koroptev, neznajíce jeho skutečné jméno.

Spaní ve stanu je často chápáno jako synonymum nepohodlí, a přitom se pro člověka na těch pár dní stává domečkem, za který je neskonale vděčný, protože ho skryje před dešťěm, větrem, chladem i všudypřítomnými komáry. Nevěřila bych tomu, ale je to tak – snížit svoje potřeby a „zmlsanosti“ na nezbytné minimum je opravdu osvěžující. O to víc člověk ocení po návratu třeba teplou sprchu.

Mnohokrát jsem za tu cestu potřebovala poděkovat Pánu Bohu nejen za to, že mi ještě dává čas, kdy můžu tuhle jím stvořenou krásu vidět vlastníma očima.

Jana Šarounová

číslo 159, září 2015
předchozí   další

Obsah

Kázání
Ohlédnutí za létem
Vinohradské zlepšování
Pár slov o táboře
Hledat Pánovu tvář
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).