Vinohradský sbor ČCE

Vzpomínka na Věru Mandíkovou

foto: vera

Věra Mandíková by 28. února oslavila 85. narozeniny. Někteří z vás jste ji znali, ale mnozí možná ne, protože byla na první pohled docela nenápadná. Na druhý, bližší pohled ovšem každého upoutala svým úsměvem, kterým nikdy nešetřila. Byla pravidelnou účastnicí vinohradských bohoslužeb. Do sborového sálu na „pokostelovou“ kávu přišla málokdy, vlastně si nevzpomínám, jestli vůbec někdy. Přitom mnohokrát v posledních letech to byla její zásluha, že káva a občerstvení byly připraveny! Když jsme měli rodinnou neděli, přinášela ráno ještě teplou bábovku. Obětavě pomáhala, kde bylo potřeba.

Po bohoslužbách spěchávala domů za svým nemocným manželem, aby mu uvařila oběd. Od doby, co se stala vdovou, spěchala též, protože na oběd zvala buď dceru Magdu s mužem, nebo vnučku s rodinou či vnuka s přítelkyní, někdy i všechny najednou…

Manďa, Mandička, jak jí říkaly kolegyně z Obchůdku jednoho světa, byla neuvěřitelně činorodá a pracovitá. Obchůdek se stal takřka jejím druhým domovem. Když jsem šla ráno na faru, Manďa už často pracovala, vybalovala a popisovala zboží, uklízela nebo upravovala, aby se v obchodě prodávající i zákazníci cítili dobře. Dodnes je na některých výrobcích zřetelné její úhledné, drobné písmo. Zásluhou Manďy bylo vždy vše v obchodě i ve skladu vzorně uklizeno.

Skutečně nechápu, jak to všechno vaření, pečení, uklízení, hlídání pravnučky a práci v Obchůdku mohla stíhat. Na Věrušku bylo stoprocentní spolehnutí. Říkávala, že si váží času druhých lidí, proto chodila vždy včas. (Je pro mě vzorem, ale moc se mi to s tím uklízením a chozením včas nedaří… )

Když jsem byla na návštěvě v jejím bytě v Moravské ulici, cítila jsem se jako malé děvčátko na návštěvě u milované babičky. Myslím, že každý by se tam cítil dobře, nejenom útulností bytu, ale především kvůli tomu, že Věra milovala lidi.

Dlouho jsem nemohla uvěřit, že je nemocná, myslela jsem si, že se uzdraví a bude se dál usmívat… Až když jsem ji viděla pár dní před jejím odchodem z naší časnosti, jak byla křehoučká a malá, došlo mi, že je na cestě k našemu Pánu.

Pohřební rozloučení s Věrou měl bratr farář Erdinger, rodinný přítel. Věruška si to tak přála. Když nějakou dobu před svým odchodem spolu hovořili na toto téma, bratr farář se jí zeptal a my jsme to později mohli slyšet při rozloučení: „Věruško, když tak počítáš se svým odchodem, když se na to všechno díváš tak statečně, smířeně, když jsi tak ke svému životu přitakala, pověz mi, co bys přála lidem kolem sebe. Svým nejbližším i těm vzdálenějším“. A to se Věruška rozesmála a bez velkého rozmýšlení řekla: „Aby se měli rádi. No co jiného, co víc? To stačí, viď.“

Jarmila Raisová

číslo 189, leden 2019
předchozí   další

Obsah

Rady a domluvy
Vzpomínka na Věru Mandíkovou
Ekumenické sbližování
Zprávy z otevřeného staršovstva 10.1.2019
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).