Přemýšlím, jak mohu pomoci druhým lidem

Rozhovory, které v Hroznu uveřejňujeme, by měly sloužit k tomu, abychom se lépe poznali i s těmi, které třeba vídáme každou neděli v kostele, podáme si s nimi ruku či se na sebe usmějeme, ale vlastně o sobě mnoho nevíme. Dnešní článeček sice není rozhovorem v pravém slova smyslu, ale vznikl při návštěvách sborové sestry Jarmily u sestry Hradecké v Domově pro seniory.

Sestra Helena Hradecká začala do našeho sboru chodit v roce 2000 a hned jí přirostl k srdci. Na vinohradský sbor hodně a ráda s vděčností vzpomíná. Pokud mohla, pilně navštěvovala shromáždění. Rád ji doprovázel pan Frinta, (který je tč. v nemocnici a nechává ji pozdravovat). Pokud bylo třeba, jezdili pro ni ochotní řidiči a řidičky ze sboru. Má zájem o vše, co se děje ve sboru, který v současnosti nemůže navštěvovat. Mostem se tak stávají „naše návštěvy“.

Jako dítě byla římsko-katolického vyznání, ale po roce 1918 ji tatínek, tak jako celou rodinu, nechal z této církve vyškrtnout, v souladu s tehdejším heslem "Pryč od Vídně, pryč od Říma". Celá rodina vstoupila do nově vzniklé Církve československé husitské. Na své rodiče sestra Helena dodnes s láskou vzpomíná. Život jí naplňovala péče o chotě a děti, která střídavě přinášela radost i žal. Na jaře roku 2007, ve svých 99 letech, byla s námi na rekreaci v Janských Lázních a v létě téhož roku se vypravila letadlem za svou dcerou do Portugalska, kde prožila krásný měsíc.

Do roku 2005 bydlela na Vinohradské třídě a od ledna 2006 žije v Domově pro seniory v Bohnicích, kde je vcelku spokojená. Ze začátku si těžce zvykala, ale stěhovat se z velkého vinohradského bytu do pokojíku o velikosti asi 2x3 metry by nebylo snadné pro nikoho. Poslední dobou však oceňuje velikost, či spíše nevelikost pokoje, který obývá, protože se tak může snadněji dostat, kam potřebuje. Pokoj – byteček má vlastní příslušenství a balkónek, kde se dá posedět a dívat se do parku, což se Helence také líbí, protože má ráda přírodu, tak jako „všechno boží stvoření.“ Zajímá se také o současný svět, politiku, ekologii a výchovu mladé generace.

Sestra Helenka je velmi společenská a své okolí překvapuje tím, že si nestěžuje na své nemoci a neduhy. Jak sama poznamenává, snaží se nemocím nepodléhat, ale přemáhat je pozitivním myšlením a spolehnutím se na Pána Boha, protože na Něm všechno záleží. (4. dubna oslavila své stoprvní narozeniny). Její víra je skutečně živá, mluví s ostatními obyvateli Domova, aby byli na sebe hodní a poznali Pána Boha, který je tou Největší láskou.

Sestra Hradecká k tomu říká: „Já přemýšlím, jak mohu tady pomoci druhým lidem, kteří jsou věčně nespokojení a ještě se k sobě třeba ošklivě chovají. Je tady jedna sousedka, která ke mně chodí, a ta si pořád naříká. O mně říká, že jsem její droga, která jí vždycky pohladí duši, a tak příkoří, které musí někdy snášet, lehčeji snese: proto chodí ke mně. Proto tady ještě jsem, abych mohla druhým pomáhat, jinak bych už byla nahoře. Někdy jsem taky unavená, a tak prosím Pána Boha, aby mi dal sílu.“

Návštěva u ní vždy znamená vzájemné potěšení a obdarování.

Přejeme Helence Hradecké, aby neztrácela svůj životní optimismus, duševní svěžest a nechť ji Pán posiluje při veškerém konání.

Jarmila Raisová