Ráda vzpomínám

Rozhovor se sestrou Jaroslavou Fialovou

Sestru Jaroslavu Fialovou již mladší členové sboru asi neznají. Doufám, že starší potěší, že sestra Jaruška (tak jí říkávala naše maminka), která od roku 1968 žije ve Švýcarsku v Curychu, na Vinohrady stále vzpomíná a o dění ve sboru se stále zajímá. Můžeme ji vídat pravidelně během léta, kdy se vždy při své návštěvě Prahy ve sboru zastaví. Mohu prozradit, že na svůj věk 90 let vůbec nevypadá a je velmi aktivní, zvládne cestovat a těší se z pobytu ve zdejších lázních, kam každoročně jezdí. Do roku 1968 byla členkou našeho sboru a navštěvovala pravidelně nedělní shromáždění spolu se svým manželem ak. arch. Rudolfem Fialou a také se svými dvěma syny Petrem a Zdeňkem, kteří byli ve sboru na Vinohradech konfirmováni. O dění ve sboru má zprávy od svých přátel z Prahy a také ve sboru v Curychu, kde se scházejí Češi, se leccos dozví, zejména od Tita Zeleného. Také pravidelně čte Kostnické jiskry. Při letošním pobytu v Praze jsme s ní hovořili o jejích vzpomínkách a tady jsou některé z nich.

Jak jste přišla do vinohradského sboru?

Já sama jsem z Malé Strany, a tak jsem v mládí byla členkou salvátorského sboru, kde jsem byla konfirmována a kde jsem chodila do sdružení mládeže. Tam jsem také poznala svého budoucího manžela. Přišel do tamního sdružení mládeže v roce 1936 z vinohradského sboru s kamarádem Bohoušem Slámou a oba se okamžitě zapojili do naší skupiny. Rudolf se stal brzy předsedou a Bohouš byl výborný klavírista, doprovázel nás při zpěvu. Po roce jsme se začali s Rudou scházet častěji a po pěti letech byla z toho u Salvátora svatba, na které nám zpíval pěvecký sbor Blahoslav, jehož členy jsme všichni tři byli. Tam jsem poznala mimo jiné i br. Jiřího Kantorka a mnoho dalších členů vinohradského sboru. Na Vinohrady jsem tedy přišla až po svatbě v roce 1942, kdy jsem se za svým mužem po svatbě přestěhovala.

Kterého faráře si zvláště pamatujete?

Když jsem na Vinohrady jsem v roce 1942 přišla, byl farářem sboru br. farář Bedřich Jerie. Toho manžel, který bydlel na Vinohradech s rodiči, velmi dobře znal a znal se i s jeho početnou rodinou. Za jeho působení také byl můj manžel na Vinohradech konfirmován a chodil do sdružení mládeže. Já sama jsem nejvíce poznala br. faráře Lubomíra Moravce, který ve sboru působil od roku 1953 až do našeho odchodu do zahraničí v roce 1968. A kromě nich si velmi dobře vzpomínám i na řadu tehdejších vikářů, m.j. na Petra Pokorného a Jaromíra Dusa.

Máte nějakou pro vás zvláštní vzpomínku, která vás váže k vinohradskému sboru?

Kromě událostí, které jsou spjaty s výchovou našich dětí a jejich konfirmací, vzpomínám především na přátele, které jsme ve sboru našli. Byli to například manželé Jungovi (květinářství na Francouzské ulici), Štěpničkovi a mnozí další. Dále jsme se tam seznámili s báječnými přáteli (Pšeničkovými, Retharovými, Pavlincovými, Filipi, Kubánkovými, Kantorkovými a mnohými dalšími). A také vzpomínám na sestru Kvítkovou, která se velmi obětavě věnovala práci s mládeží a vyučovala náboženství. Kromě toho velmi silný dojem na mě zanechaly bohoslužby na Velký pátek v době okupace. Konaly se vždy jenom večer, Velký pátek byl i tehdy pracovním dnem a kostel byl vždy úplně plný. Byla to krásná setkání.

Ráda vzpomínáte?

To víte že ano. Zvláště na naše přátele, s mnohými z nich jsem se znala již z pěveckého sboru Blahoslav, ve kterém byl členem i br. Kantorek s manželkou. S pěveckým sborem jsem poznala i mnohé sbory po celých Čechách, protože sbor často zajížděl do různých farností, kde vystupoval. Když byla činnost pěveckého sboru po válce zakázána, byla většina notového materiálu sboru uložena ve vinohradském sboru, ve kterém potom vytvořil br. Kantorek ze členů vinohradského sboru menší pěvecký sbor a tyto notové materiály využíval. Krátce před naším odchodem do emigrace se začala sbírka na nové varhany, které jsme my pak slyšeli až po 22 letech, při naší první návštěvě vlasti.

Co pro vás znamená chodit na nedělní kázání?

Ráda vzpomínám na pravidelná nedělní shromáždění na Vinohradech, byla to pro mě a stále je takové zakončení každého uplynulého týdne a zároveň dobrý start do nového týdne. Teď se zúčastňuji pravidelně nedělních bohoslužeb sboru v Curychu, který založil v roce 1968 br. Přemysl Pitr s Olgou Fierzovou. Po jeho smrti v roce 1976 převzala funkci sestra Daniela Rajmonová, která vede tento sbor podnes. Působila v něm ale i celá řada dalších farářů. Dlouho tam pravidelně kázal br. farář Svatopluk Karásek, dále prof. Jan Milíč Lochman, br. Štěpán Pavlinec, br. Josef Beneš, br. Bernard Martin a někteří další faráři, kteří tam i dosud zajíždějí z Čech.

Chcete ještě něco na sebe prozradit? Třeba to, že máte 5 vnoučat a v těchto dnech čekáte narození již třetího pravnoučete? Nebo že jste duší náruživou Sokolkou?

Členkou Sokola jsem byla snad již od narození, stejně jako můj muž. Ten také nakonec působil jako poslední starosta Sokola v zahraničí. Sokol v zahraničí byl po celou dobu velmi aktivní. Uspořádal mimo jiných setkání i 12 sletů, které se konaly v různých městech Evropy a v Montrealu v Kanadě. Sama jsem se aktivně naposledy zúčastnila sletu Sokola v Praze v roce 2000.

Chcete ještě něco vzkázat sboru na Vinohradech?

Ráda na ta léta na Vinohradech vzpomínám a přála bych si, aby tak na ně jednou vzpomínali i současní členové vinohradského sboru.

Rozhovor vedli Petr Kubánek a Jana Tomková