Rozhovor s Danem Myslivcem o jeho cestě (nejen) k víře (2)

Kdy jsi byl poprvé v kostele?

Tak to asi jako malý díte, když jsem byl křtěný dole u Husitů na Vršovickém náměstí.

Pamatuješ si z něco z kostela v tvém dětství?

Pamatuju, že tam byl takový mládežnický spolek, nebo co, a že jsem tam chodil, ale nějaký detaily, ty vůbec. Byl jsem fakt malej, takových sedm let. V neděli jsem prý do kostela chodil, ale to si třeba vůbec nepamatuji.

A jak ses pak dostal do vinohradského evangelického sboru?

Potom, to jsem byl tak v první, druhý třídě na Kladské, chodil k nám do školy Mikuláš Vymětal a měl tam něco jako biblické hodiny. Mamka mě tam zapsala, a tak jsem tam chodil. Pak se to přesunulo sem do kostela, potkal jsem místní mládež, a od té doby sem chodím – jako jediný z rodiny, mamka zajde jen občas. Chodil jsem tady na nedělku, ale kdo ji vedl, už fakt nevím. Mládež vedl Mikuláš a pak Ester, a za jejího působení jsem byl pak konfirmován.

Mohl bys říci, co je pro tebe ve sboru důležité, co tě tu „drží

? “ Tak hlavně to, že tu mám kamarády, to je pro mě asi jediný podstatný. Společně jsme byli konfirmováni, jezdíme na sborové tábory a vídáme se tak nějak pořad. Na táborech připravujeme etapovou hru, ale to už bychom rádi předali mladším, bere to spoustu času, který na vysoké skoro nikdo nemáme a také se asi na to už cítíme „přestárlí“. Stejná potíž je najít si čas na zkoušky vánoční hry, třeba já loni nestihl ani jednu. Vídáme se pořád, i jinde než v kostele. Bavíme se spolu. Mám ale už také nové kamarády z fakulty.

Jsi tam jistě obklopen ateisty, stejné to bylo i na střední škole. Jak se k tomu, že jsi „jiný

, stavějí tihle tvoji kamarádi?“ Tak já se o tom moc nezmiňuji, ne že bych to jako skrýval, ale spíše asi nemám důvod to říkat jen tak. A když už, tak se mi zdá, že to nikoho extra nezajímá.

V čem teď, ve svých jedenadvaceti letech, vidíš rozdíl mezi Církví československou husitskou a Českobratrskou církví evangelickou?

Já si ty husitské bohoslužby už vůbec nepamatuji, a vlastně i sem na ně chodím dost málo, takže ani nevím jaký je rozdíl mezi těmi církvemi. Hlavní jsou pro mě lidé ve sboru, u husitů skoro nikoho neznám, tady bych řekl, že docela dost lidí.

Cítíš se být křesťanem?

No to je těžká otázka. Víru k bohu tak nějak pořád hledám, ale jinak bych řekl, že ano.

Co to pro tebe znamená?

Pro mě asi jsou hlavní řekněme křesťanské morální hodnoty. Pomoci, odpustit, desatero a tak dále. Jak už jsem řekl, tak to společenství, a možná i víra v nějakou vyšší moc, ale že bych bral biblického Boha za tuto vyšší moc, to asi nemůžu říct.

Eliška Novotná, 1. února 2023