Narodili se, aby přežili

K Vánocům jsem dostala mezi několika dalšími knihami i knihu Wendy Holdenové, která vypráví příběhy tří židovských žen (Češky, Slovenky a Polky), jež se dostaly do koncentračních táborů jako těhotné, v neskutečných podmínkách své děti donosily, porodily a nakonec i s nimi přežily. Autorka nepojala knihu jen jako vyprávění těchto tří žen, ale vzpomínky ověřovala vlastní badatelskou činností a také svědectvími dalších osob. Jako u všech podobných knih se člověk ani zde při čtení neubrání řadě smutných myšlenek, které výstižně popisuje Senecův citát v úvodu knihy: „Někdy i jen žít je hrdinství“. Neubrání se také řadě palčivých otázek, ale dozví se například i věci, které třeba dosud nevěděl – například o odvaze přednosty stanice v Horní Bříze u Plzně, věřícího katolíka, který dokázal zburcovat lidi v celém městě, aby pomohli transportu zbídačelých lidí, jenž na několik dní na nádraží zastavil, a nebál se vyjednávat o tom s nacistickými dozorci. Lidé zorganizovali vývařovnu jídla i lékařskou pomoc pro novorozence. I když transport pak pokračoval do pekla Mauthausenu, přece jen tato pomoc byla pro vězně neskutečným světlem a posilou na další cestu. Jedna z žen ji pak hodnotila jako něco, co jí výrazně pomohlo v tom, že přežila ona i její dítě.

Holdenová, Wendy: Narodili se, aby přežili. Praha, Mladá fronta, 2015. Překlad Miroslav Indra a Irmgard Kolinská.

Jana Šarounová