Slova, slova, slova V.

Svatý

Když se podíváme na tohle slovíčko do Biblického slovníku od pana Adolfa Novotného, zjistíme, že je mu zde věnováno pět a půl strany, což je opravdu hodně. Tím chci říci, že najít správné slovo pro všechny významy, které v sobě původní výraz zahrnuje, nebyl asi zrovna lehký úkol. Křesťanství tu hned zpočátku sáhlo po výrazu užívaném Slovany a pak ho postupně plnilo dalšími významy. V Machkově Etymologickém slovníku českého jazyka najdeme odkaz onoho praslovanského základu ke slovu moc. Kdo byl u předkřesťanských Slovanů „svętъ“ (ten ocásek u e je nosovka – asi jako u našich slov banka, Anka atp.), byl mocný. Výše zmíněný Biblický slovník cituje Náboženské názvosloví A. Frinty, kde je svatost vykládána jako rozmnožení nebo působení růstu. V obou případech je etymologie dokládána na slovanských jménech typu Svatopluk, Svatobor …. . Ono to ale bude spíše spjato s již zmíněnou mocí, a to nejen světskou. K tomu se přiklánějí i další prameny. Zřejmě bylo třeba v době přicházejícího křesťanství klást důraz na Boží moc, propůjčovanou i následovníkům Kristovým. O tisíc let později Slovan Dr. František Ladislav Rieger píše: „Svatý je každý, kdož vůli svou řídí toliko dle zákona mravního, čili kdo k tomu vždy se rozhoduje, o čemž rozum jeho soudí, že to obecnému dobru nejvíc poslouží. V tomto ohledu přikládá se Bohu nejvyšší svatost.“ A co bychom napsali my dnes … ?

mch