Evangelické zpěvníky

Proč vlastně v kostele zní hudba a zpěv, 4. část

Po výletu do historie dějin církevní hudby jsme třetí pokračování uzavřeli tím, že nejdůležitějším pro život církví se stal tzv. zpěv obce. Jedná se převážně o písňový zpěv (texty), doprovázený varhanami. To je základ církevní hudby, existující už čtyři století, který však zahrnuje také řadu nových písní, jež obsahuje i náš evangelický zpěvník.

První zpěvník

V roce 1923 byl vydán první zpěvník ČCE, který měl sloužit nové sjednocené církvi a vycházel v podstatě ze zpěvníků evangelických církví augsburského a helvetského vyznání s doplněním nevelkého počtu nových písní. Později vznikly ještě dva dodatky. Tento zpěvník, který obsahoval písně několika staletí (od husitských písní přes žalmy ženevského žaltáře až po tehdejší současnost), sloužil nové evangelické církvi velmi dobře a přispěl jednoznačně k sjednocení i v chrámovém zpěvu.

Současný zpěvník

Mezitím uplynula delší doba a krátce po druhé světové válce se ukázalo, že je třeba nového zpěvníku. To oficiálně potvrdil synod a v roce 1951 byl jmenován hymnologický odbor (předseda Z. Somolík a od r. 1958 B. Hrejsa), který se začal sestavováním zcela nového zpěvníku zabývat. Práce se brzy rozdělila do dvou skupin: jedna měla za úkol zpracovat všech 150 žalmů a druhá navazující písňovou část. Zpěv žalmů měl u nás dlouhou tradici, neboť všech 150 žalmů zbásnil na nápěvy ženevského žaltáře již v roce 1587 B. J. Strejc. V Amsterdamském kancionálu pak umístil žaltář na první místo po reformovaném způsobu i J. A. Komenský. V 19. stol. všechny žalmy znovu přebásnil Fr. Šebesta, a tak měla ta část hymnologického odboru, která se zabývala žalmy, z čeho vybírat. Prof. M. Bič pořídil nový překlad žalmů a komise pak srovnávala, které z dřívějších přebásnění více odpovídá dnešnímu porozumění žalmů. Podle toho vybírala zpracování Strejcovo nebo Šebestovo, někdy je i upravovala, nebo výjimečně bylo vytvořeno i přebásnění nové. Z hlediska hudebního bylo užito vesměs nápěvů z tradičního ženevského žaltáře (používá ho i většina bratrských církví v Evropě). V druhé části zpěvníku byla práce poněkud komplikovanější. Nejprve byl proveden výběr (s měřítky teologickými i slovesnými) z písní již používaných ve starém zpěvníku, které členové sborů dobře znali. Byla zde vědomá snaha navázat na tradice staré bratrské písně, a tak hymnologický odbor znovu prošel všechny bratrské, ale také utrakvistické kancionály. Přitom bylo zjištěno, že jadrnost starých písní mnohdy odpovídá dnešním potřebám mnohem víc než řada písní z novější doby. Nebylo zapomenuto ani na ekumenické vlivy, a proto byla přijata do nového výběru také řada písní jiných protestantských církví, několik katolických písní ze 17. a 18. století a také písně francouzské reformované církve. Některé starší překlady přitom byly nahrazeny novými, některé starší písně byly zařazeny vzhledem ke své oblibě i přes rozpaky nad jejich obsahem i nápěvy, zařazeny byly i písně zcela nové, především s tématy, které ve starších zpěvnících chyběly.

Hudební pojetí

Při sestavování zpěvníku byla provedena zásadní hudební revize a mnoho starších písní bylo upraveno melodicky i rytmicky podle původních reálií. Pro melodie žalmů se stal východiskem ženevský žaltář z roku 1562, který obsahuje všech 150 žalmů, doprovod je podle Goudimelova žaltáře z roku 1565 s úpravami tak, aby nápěv byl v sopránu. Podobně se postupovalo i u bratrských a reformačních písní, kde se často upravoval nápěv i rytmus. Mnohé reformační písně byly opatřeny novým doprovodem, odpovídajícím charakterem staré písni. Byly zařazeny písně z německé reformace Lutherovy, kde je znát vzájemné hudební ovlivňování české a německé reformace. Velkým kladem zpěvníku jsou zcela nové nápěvy komponované na nové texty, které se dnes již zcela vžily.

Písně jsou seřazeny do tří základních oddílů. První je založen na osnově Apoštolského vyznání víry, druhý je nazván „V proměnách života“ a zpěvník uzavírá zpívaná modlitba Páně. Zpěvník byl vydán za pomoci evangelických církví v Bádensku (církev v Bádensku zajišťovala i vlastní výrobu a tisk), Falci, Hannoveru, Hessensko-Nassavsku, Porýní, Vestfálsku a Württenbersku a církví ve Francii, Irsku, Nizozemsku, Skotsku, valdenské církve v Itálii a organizací ECUPK (NL), GAW (D) a HEKS (CH) v roce 1978 při příležitosti 60. výročí spojení církve. Zpěvník tak vznikal za velkého nasazení všech zainteresovaných a s mnohými překážkami plných 27 let. Dalších 26 let nám dobře slouží. V současné době na něj navazuje také několik specializovaných zpěvníků a dodatků. O těch se zmíníme již jen krátce příště.

Miloš Lešikar