1) Jsme ve vinohradském sboru 9 let. Byli jsme členy bohemského sboru (na Ukrajině) a po přestěhování do Prahy jsme vstoupili do tohoto sboru.

2) Mohl bych poradit ve svém oboru.

1) Nepocházím z tradiční evangelické rodiny, má cesta do sboru ve Vršovicích a pod laskavým vedením Michaela Otřísala i na fakultu byla zhruba popsána v článku "Ekumenická dvojčata" . V něm jsem také před lety zmínila, co stále držím, totiž že společenství křesťanů vzniká podle mne více "on the road", v zápasech života, než v konkrétní úctyhodné budově a promyšlené struktuře organizačních pravidel, i když obojí má nezastupitelnou hodnotu v předávání křesťanských tradic. Fakulta pro mne znamenala a stále znamená stálý dialog nejen s lidmi jiných konfesí, ale i s hledajícími, kteří se chtějí v dnešní nepřeberné náboženské nabídce dostat k hlubším pokladům víry. Jsem ráda, že tento dialog mohu vést také se svými kolegyněmi, kolegy a především se studenty na půdě Evangelické akademie Praha, kde už 15 let učím a ještě mě to nepřestalo bavit. Poblíž sboru bydlím již od roku 1993, pravidelně jsme však do něj začali chodit, až když jsme se nemohli porovnat se způsobem, jak se s naším oblíbeným kazatelem a milým přítelem Milošem Rejchrtem rozešlo staršovstvo salvátorského sboru. Byla to pro mne bolestná zkušenost, že omezenost a hloupost občas vítězí i ve zdech tak slovutného chrámu po staletí plného svědků, a doufám, že taková další zkušenost mne již v životě nečeká. Na Vinohradech jsem potkala dost milých lidí a jsou mezi nimi i tací, kteří mně pomohli vydržet nejtěžší období mého 45letého života, když odešla má milovaná sestra. Od té doby si ještě více uvědomuji rozdíl mezi "věcmi podstatnými a případnými" (viz. JAK).

2) Vzhledem ke své profesi a také dosavadním zkušenostem bych ráda zaujímala zdůvodněné postoje v oboru katecheze - dětí i dospělých, mohu nabídnout své ekumenické zkušenosti a také v případě potřeby dovedu moderovat i komplikovaná jednání, aby se v čase úsporném dospělo k vytčeným cílům, mám také jisté zkušenosti z mediace - prostředkování mezi stranami a v hospodářských věcech se budu pokoušet o racionální laický přístup. Co se týče modlitebního života, myslím, že u staršího je samozřejmý a zároveň individuálně konstituovaný. Těším se na spolupráci s ostatními a věřím a vyprošuji nám všem Boží požehnání.

1) Členkou jsem 10 let. Můj vztah s vinohradským ev. sborem se začal budovat prostřednictvím mých dětí. Předtím jsem chodila na bohoslužby pravidelně do salvátorského sboru, ale bližší kontakty jsem tam přes svou snahu nenavázala. Když už jsme měli malé děti, seděla jsem na dvou židlích - salvátorské, a k našemu bydlišti bližší vinohradské. Na moje definitivní rozhodnutí patřit sem - do našeho vinohradského sboru - mělo vliv několik skutečností. Kamarádka a spoluzpěvačka Hanka Potměšilová mi vřele pro děti doporučovala katechetku Evu Šormovou. Ona se velmi zajímala o náš život, uměla odpovídat a chápala mnohé pochybnosti, měla dar velké empatie. Právě ona mě naočkovala láskou k Bibli. Zanedlouho do sboru nastoupil jako farář Martin Zikmund a ten hned na úvod svého působení vymyslel konfirmační schůzky a posléze konfirmaci pro dospělé. To jsem s radostí absolvovala a potom už jsem neváhala a do sboru se zapsala. Od té doby jsem tady. Ale není to tak černobílé, resp. narůžovělé. Přiznávám, že mě čas od času přepadají různé pochybnosti, myslím, že je znáte i vy sami, ale už tolikrát jsem nakonec pochopila, co všechno tady dostávám, o co jsou chudší lidé, co nepatří do společenství, které se přes různá klopýtnutí a zabloudění snaží jít cestou Pána Ježíše Krista. Děkuji Ti, Hospodine milý.

2) Učím v nedělní škole, jsem ráda, že mám možnost předávat svoji víru dětem. Nutí mě to se neustále vzdělávat se a hledat, velmi mě zajímá zvěst Písma, odhalování jeho nekonečného tajemství. Moc ráda mluvím s lidmi, nedělá mi problém zajímat se o ty, co jsou u nás poprvé, velkou slabost mám pro maminky malých dětí, které považuji v našem velkoměstě za trochu ohrožený druh. Velmi bych si přála, abychom se nějak svépomocně dokázali mezi sebou podporovat v krizích, abychom se alespoň pokoušeli podporovat se vzájemně v těžších obdobích partnerského života, v modlitbách na sebe mysleli. Proto jsem velmi ráda, že se pravidelně scházíme - ženský kroužek u Ester (u Čašků ). Myslím, že faráři mají krásné, ale velmi náročné poslání, a proto se chci i nadále modlit za Ester a vůbec za celý náš sbor.

Ve vinohradském sboru jsem vyrostla, začala pracovat s dětmi, pak jsem byla zvolena revizorkou účtu a od toho je už ke kandidatuře do staršovstva jenom krůček. A její přijetí? Asi určitý pocit odpovědnosti za sbor, ve kterém od dětství žiju a který mám ráda. Ta druhá otázka je ještě náročnější. Pro mě je mnohem snazší pracovat než o tom psát. Tak snad, že budu pokračovat v tom, co dělám, a další se ukáže.