Vinohradský sbor ČCE

Orlovy 2010

Ohlasy z letošního sborového pobytu s dětmi

Myslím, že ačkoli byl letošní tábor trochu vražedný, líbil se určitě všem bez výjimek. Nejstrašidelnější byla bojovka, na které vystupovala pěkná řádka mrtvol. I dospělí přicházeli s očima navrch hlavy. Dalším zážitkem bylo večerní divadlo. Někteří dospělí měli dosti úmorné role, například Matěj (zavražděný Oldřich z Orlíka), Helena (trojnásobný vrah, nakonec sám zabit),aj. Kupodivu, děti měly veliké štěstí. Nejenže úspěšně plnily úkoly, ale nebýt milosrdné náhody, nemusely vůbec mít poklad. Klíč totiž spadnul do rybníka. Truhla byla naštěstí tak plná pokladu, že se nepodařilo ji zavřít. Jako poklad byly samozřejmě sladkosti, ty nikde nesmí chybět. A v druhé řadě krásné kožené náramky,které dětem záviděli i dospělí. Většina her nás bavila, jenom morseovku a několik logických her bychom radši nedělali. Počasí nám na tomto úžasném táboře dosti přálo. Jenom jeden den, když jsme šli do nedaleké vesnice Kejžlice, trochu pršelo, ale o to jsme se nestarali, protože nás uchvátilo moře legend a pověstí od stařenky a staroušků. Tyto staré příběhy potom hrály jednotlivé skupiny na zřícenině hradu Orlíka, kam jsme se vydali den před bojovkou. Někteří jedinci se šli ještě podívat na Čertovku a Andělku, které sice nevypadají jako ty z pověstí, ale na Andělku se dá dobře lézt a to je úžasná atrakce pro děti. No a abych nezapomněla, na každém pořádném táboře musí být přece táborák. Tady byly dokonce dva, první na buřty a druhý na písně ze Svítáku.Ten druhý se mi asi líbil víc. I když jsme na konci tábora již všem mocně děkovali, chtěla bych ještě sama za sebe poděkovat hlavně Zdeně, která připravila hru, a především Terce, Mikulášovi,Míše a Davidovi, nejen jak hráli divadlo, ale i jaký program pro nás připravili. Děkuji prostě všem, kdo se nějak podíleli na tom, jak supr byl tenhle tábor, i těm, kdo tam přijeli a byli na mě milí.

Adelaida H. Wernischová

I letos jsme se (tuším, že již pošesté) sešli ve skautském středisku Orlovy uprostřed lesů. Staré i nové tváře, ti, co to tu rádi mají, a ti, co to tu rádi mít budou a budou se sem rádi vracet (alespoň doufám).

Podobně jako před dvěma lety byla hra pojata realističtěji, a tak jsme „vraždu na Orlíku hradě“ spáchali a vyšetřovali ve víceméně dobových kostýmech a každý ve své roli – šlechtici, podezřelí i několik zavražděných. Přiznám, že na začátku jsem nebyla schopna odhadnout reakci dětí. Pochopí, že je to hra? To snad ano. Ale budou dávat pozor a sledovat dialogy? Vezmou to vážně, nebo se budou smát? A hlavně – bude je to bavit? Hned první večer byly svědky hostiny a hádky mezi šlechtici a hostitelem. Děti se posadily a mlčky celou scénu shlédly. Tuším, že úvod měl úspěch. Když se však děti ukládaly ke spánku, ani v nejmenším netušily, co je ráno ještě před snídaní čeká. Vražda, ohavná vražda pána hradu, Oldřicha z Orlíka.

Příběh během týdne plynul, vyšetřování v sobotu dospělo ke zdárnému konci a potrestání viníka. A my s Mikulášem, Míšou a Davidem jsme se přesvědčili, že připravovat hru je dost náročné – málo volna, nutnost mít přehled o tom, co je ještě třeba udělat, vybrat správný terén, vyznačit… Ale i to si člověk nakonec užije. A získá další zkušenosti.

Bez ochotných dobrovolníků z řad dospělých bychom se byli neobešli a já jim děkuji za pomoc. Zvláště večerní bojovka stála za to, když jsme v lese hledali za světla pokladené svíčky a rozsvěceli je. O jednoho nás ubylo pokaždé, když nějaký zavražděný zůstal na svém místě, aby počkal na děti. Konec bojovky byl u dřevěného kříže a já čekala za stromem, abych mladé odvážlivce poslala spát. A tak jsem čekala opřená o kmen stromu, posílala děti do tábora… a na chvíli jsem možná usnula, až někde v lese za mnou zapraskala větvička a já se neskutečně lekla. Alespoň, že byla teplá noc.

Nu, těším se na příští tábor. Jen nevím, zda se zas budou Adinka s Martou natěšeně ptát, kdy že bude ta bojovka…

Tereza Uličná

A ještě několik odpovědí dětí i dospělých na otázku: Jaký byl letošní tábor? Co se mi líbilo (nelíbilo)?

Báječný. Líbilo se mi divadlo, malování na sklo, hledání pokladu, Hanička, hamaka a vůbec všecko.

Tábor byl parádně pohodový, klidný, bratrský, přátelský, požehnaný! Byl jsem paf z Matějova kuchařského umění. Jídlo bylo slastné… (až nekřesťansky:-)). Krásná byla vzájemnost, spolupráce a nasazení pro klidný a plný průběh tábora a spokojenost dětského osazenstva, nasazení organizátorů programu, ranní a večerní společné biblické programy, čas pro vzájemné popovídání… Prostě celé úžasné!

Líbily se mi kostýmy dospělých, kteří nám hráli hru, hra lesní kroket. vyhrabávání pokladu, houpání na větvích a tři lípy na poli, o kterých jsme si povídali, povídání o živlech (voda, vzduch, slunce, stromy, oheň), vyrábění, malování na sklo a vystřihování obrázků. Jídlo bylo výborné, hlavně lupínky na snídani (jen někdy nám nechutnalo). Táborák s buřtíkama byl prima.

Nelíbila se mi noční hra, bál jsem se. Nejvíc hýbající se lišky, nebo něčeho podobného, a že na mě něco vleze.

A taky se mi nelíbilo, že se kluci hádali.

Na táboře se našim dětem líbilo. Se zaujetím sledovaly divadelní kriminální seriál ze středověku, který byl dvojnásob zajímavý tím, že mezi herci byli i dospělí. Trochu mi na táboře chyběla výuka praktických (táborových) dovedností, např. uzly, botanika, zdravověda, biblické znalosti. Učitelů by se mezi dospělými jistě našlo dost. Uznávám však, že času nebylo nazbyt.

Líbila se mi Ambrožova ranní píseň, tatínkové, co se tak pěkně starali o své malé děti (o maminkách a babičkách nemluvě, ale u nich jsou na to všichni zvyklí). Dělba práce, kterou nikdo moc neorganizoval, a přece fungovala výborně. Houby, strašení, vůně lesa a čas na rozhovory.

Letos mě potěšilo to, že se Terezka, Mikuláš, Míša a David ujali pod nenápadným vedením Zdeny hry a dokázali (myslím si, že docela úspěšně) využít (zatáhnout, vtáhnout) dospělé. A obráceně - potěšilo mě, že se velcí velmi zodpovědně zhostili svých rolí.

Další věc, která mě potěšila, bylo to, že se zúčastnily opět "nové tváře".

Taky mě velmi potěšila účast kurátorky sboru, která obětovala dovolenou a přijela se podívat. A nejen podívat, ale plnohodnotně se zapojit!

TÁBOR BYL PRYMA. SUPER BYL ORYENTAČNÍ BĚH…

A POKLAD.

NELÍBYLA SE MI BOJOVKA: ŠLI JSME SE ZAVÁZANÝMA OČIMA A POTOM PO SVÍČKÁCH, VŠUDE BYLI MRTVOLI.

jaš

číslo 109, září 2010
předchozí   další

Obsah

Láska je tím prvním
Nové staršovstvo
Vždyť mám být za co vděčen
Orlovy 2010
Za Helenkou Hradeckou
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).