Z Bohemky do Bělče

V dubnu se v našem sboru uskutečnila archová sbírka na tábor dětí z Bohemky a Veselynivky. Náklady na tábor letos nemohly být hrazeny z celocírkevních peněz, a tak byla vyhlášena celocírkevní dobrovolná sbírka, na kterou členové našeho sboru poměrně štědře pamatovali. Protože jsme o této akci mnoho nevěděli, požádal Mirek Čašek o bližší informace sestru Marii Stolařovou z Ústřední církevní kanceláře.

Děti českých bratří a sester na Ukrajině, ze sborů Bohemka a Veselynivka k nám jezdí už od roku 1999. Každý rok přijíždí deset dětí ve věku kolem deseti až dvanácti let do tábora v Bělči, kde se zcela bez problémů zapojují do bohatého programu tábora. Vedoucí s nimi dopředu počítají a už se na ně těší, protože jejich přítomnost v kolektivu je velmi obohacující. Děti rozumějí česky, protože doma se česky učí, i když pochopitelně ve škole mluví ukrajinsky. Bohemské děti se střídají s veselynivskými. Některé už tu byly dvakrát, ale většinou přijede spíš mladší sourozenec z rodiny. Když je něco nejasného, pomáhají starší mladším.

Pokaždé je napínavé, jestli děti dostanou vízum, pasy (vloni pět dětí nakonec nepřijelo, protože k vystavení pasů údajně nebyly na skladě obaly). Pro děti je to jediný výlet od rodiny za prázdniny, jinak jsou doma a pomáhají rodičům s běžnými pracemi k zajištění obživy.

Přiveze je jedna dospělá osoba, „učitelka“, která se také podílí na vedení tábora. Děti stráví v autobuse téměř dva dny a také nějaký den v Praze, protože autobus jede jenom dvakrát týdně, a tak se pobyt nekryje přesně s během tábora. Návštěva Prahy je ovšem velký zážitek. Je třeba se o děti postarat, zajistit jim program a ubytovat je.

Stojí to dost peněz, ale úcta a sympatie k českým lidem na vzdálené Ukrajině se jednoznačně projevila v překvapivě velké odezvě sborů na sbírku, která poskytne možnost dopřát dětem, a v důsledku nejen těm ukrajinským, tuto zkušenost. Díky za porozumění!

Marie Stolařová