Vinohradský sbor ČCE

Fanynka

Vzpomínáme na sestru Františku Pospíšilovou, která letos v srpnu zemřela v nedožitých 96 letech.

Fanynka se narodila v Hutisku na Valašsku do početné rodiny. Její otec měl dvě manželství a dětí bylo hodně, tuším, že alespoň deset. Živobytí pro rodinu nebylo lehké a o to obdivuhodnější je urputnost Fanynky něco se naučit a dokázat! Vyučila se švadlenou, pracovala ve Zlíně, ale později měla svůj krejčovský salon v Brně. Tam se seznámila se svým manželem a přestěhovala se do Prahy. Františka pocházela z evangelické rodiny, což bylo pro oblast Hutiska–Solance dosti neobvyklé. Ale své víry se rodina držela, její nejmladší bratr byl do vysokého věku varhaníkem v kazatelské stanici v Napajedlech. Fanynka také měla hudební vlohy a pěkně čistě zpívala. V našem sboru byla členkou pěveckého sboru, který vedl Zdeněk Coufal.

Poznala jsem Fanynku až po návratu do Prahy v devadesátých letech. Zúčastňovala se setkání starších členů sboru. Tehdy nás bylo hodně – kolem velkého stolu ve sborovém sále sedělo přes dvacet dychtivých posluchačů. Účastnila se i jiných akcí, pravidelně chodila na březnový Světový den modliteb a pamatuji se, jak z baptistické modlitebny šla pěšky domů a nechtěla žádnou pomoc.

foto: frantiska

Později jsme se stýkali i mimo sborové akce. Chodívali jsme k Rumlům na Slezskou ulici, k Růžence Soukupové do Chodské ul. i k nám na Moravskou. Později chtěla Fanynka, abychom chodili i k ní do ulice Anny Letenské. Byla pozornou hostitelkou a měla ráda společnost. Byla to setkání spíš osobní, ale nikdy jsme nevynechali modlitbu i nějaké slovo nebo čtení příběhu, kterého se ujímal Vojta.

Fanynka byla silná osobnost, zvyklá rozhodovat a žít život podle svých zásad a vůle. Měla dvě dcery, které velice milovala. Když ještě chodily do školy, dbala na to, aby se naučily cizí jazyky a měly světový rozhled. To je přivedlo k průvodcovství cizinců po Praze. Nu, a jelikož děvčata byla „obrichtovaná“, jak se na Valašsku praví, obě měla brzy nápadníky ze svých klientů: jedna se provdala do Švýcar a druhá do Belgie. Fanynka měla z toho radost, ale časem ji mrzela vzdálenost od svých nejbližších. V Belgii měla vnoučata, dvojčata – chlapce a děvče – a to naplnilo její život, byť na dálku. Dcery jí snad denně telefonovaly a často za ní jezdily.

Nebylo pro ni lehké opustit svůj byt, nezávislý život, ale na druhé straně se dostavilo stáří s různými obtížemi a uznala, že by sama bydlet nemohla. Odešla do Domova v Dejvicích, který si vybrala –nemohla tam však mít vlastní pokoj a musela se přizpůsobovat spolubydlící, což bylo pro ni těžké a snad dva roky, které tam strávila, nebyly pro ni ty nejšťastnější. To už jsme s Vojtou byli na Vsetíně – naposled jsem ji viděla vloni v září, když slavila své 95. narozeniny, a telefonicky jsem s ní mluvila, díky Olince Langerové, nějaký ten týden před její smrtí.

Zůstává po ní mezera ve třetí lavici vpravo, kde pravidelně každou neděli sedávala – ale my ji budeme dlouho uchovávat ve svých srdcích: její houževnatost, laskavost a věrnost.

Alena Zikmundová

Rozloučení se sestrou Františkou Pospíšilovou

„Nebudu se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi“ vyznávala celý svůj život Františka Pospíšilová, kterou si pán Bůh k sobě povolal 1. srpna, v jejích požehnaných 96 letech. Jsme vděčni za její věrnost ve víře, za její příklad skromného, milého a pokorného člověka.

Při setkáních ve shromáždění, kam docházela o berlích, a v poslední čas při návštěvách v jejím soukromí i v telefonických rozhovorech, projevovala vždy velikou radost.

Sestra Františka pocházela z Moravy, ráda zpívala, cestovala, měla báječného muže Jana, kterého jsem dobře znala. Vychovali spolu dvě dcery, které ač provdány v cizině, se své mamince do poslední chvíle věnovaly, jak mohly. Věděly také, že jejich maminka je spjata ve vzájemné lásce a úctě s naším sborem – jejím druhým domovem. Bylo nám všem potěšením tuto radost sdílet celá léta a rodina sestry Františky ji s námi zažila i ve chvíli loučení.

Za varhanního doprovodu bratra Růžičky zaznělo v úvodu obřadu pár tónů písně Rožnovské hodiny, při bohoslužbě jsme zpívali několik písní z našeho zpěvníku. Ujištěni Boží blízkostí jsme se společně pomodlili modlitbou Páně.

I za takovou důstojnou chvíli ve sboru cítím velikou vděčnost.

Věra Janečková

číslo 139, září 2013
předchozí   další

Obsah

Kde je tvůj bratr?
Modlitba neznámé abatyše
Fanynka
Rodinná rekreace v Jáchymově
Orlovy 2013
Než půjdeme spát
Usnesení 3. zasedání 33. synodu ČCE – výběr
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).