Varhaníci v našem sboru II.

Zdeněk Coufal

Celá rodina docházela do sboru, Zdeněk byl také dlouholetým členem staršovstva. Hudba, a zvláště ta církevní, byla jeho velkou celoživotní láskou. Byl varhaníkem a sbormistrem, v evangelickém zpěvníku najdeme řadu písní, ke kterým napsal text či nápěv, případně obojí. Jako u řady dalších lidí se i u něj snoubila láska k hudbě s matematickým nadáním. Vystudoval konzervatoř, hudbě se však věnoval spíše zájmově – učil na střední škole matematiku, pak pracoval v Národním divadle ve skladu nábytku pro jeviště.

Jeho synové Pavel a Zdeněk vzpomínají: Varhaníkem na Vinohradech byl táta s bratrem Kantorkem, vedl i pěvecký sbor a také sbor a sólisty Kostnické jednoty, jezdili koncertovat po sborech napříč celou republikou. Často zpívali s orchestrem Kostnické jednoty. Táta skládal písně, pracoval na evangelickém zpěvníku, který měl celý napsaný jako kartotéku. Nové písně, které byly zařazeny do zpěvníku, se postupně nacvičovaly při bohoslužbách.

Sledoval vážnou hudbu a nahrával si na magnetofon stovky hodin hudby hlavně z německých rádií, protože u nás se toho tehdy moc nehrálo. Také vyučoval hudbu a hru na varhany na bohoslovecké fakultě. Hudbou trávil většinu času, psal si všechny noty ke všem hlasům ve sborech i jednotlivým hudebníkům, psal také příspěvky o hudbě do Kostnických jisker.

Snažil se k hudbě vést i své děti. Jako děti jsme chodili často do Národního, Tylova i Smetanova divadla. Cvičil s námi hru na lesní roh a trumpetu i klavír, doprovázel nás někdy na klavír i na vystoupeních LŠU.

Církevní hudbu jsme doma slyšeli často, ale nějaké speciální přehrávání se doma nekonalo, maminka měla hudbu také ráda, ale radši měla lehčí žánry, třeba operety apod.

Po tatínkovi zbylo mnoho not – nějakou dobu byly ve dvou skříních na kruchtě a pak je někdo probral, některé si vzal bratr Morawetz, ale hodně se toho vyhodilo.

Nahrané pásky a kazety jsme vyhodili, též videokazety a asi 1200 gramofonových desek jsme dali jednomu skautovi, který se vážnou hudbou zabývá. Pár artefaktů se podařilo uchovat a i pár stránek jeho notového rukopisu, kde noty vypadaly jako vytištěné.

Schází nám? i když by mu bylo úctyhodných 87 let…

Zdeněk a Pavel Coufalovi, jaš