Výzva k bdělosti

Kázání Filipa Sedláka na Vinohradech 24.11. 2013 při ekumenických bohoslužbách s CČSH

Text: Mk 13,31–37

Toto podobenství nacházíme s různými obměnami ve všech synoptických evangeliích. Beze změny však zůstává klíčová výzva: Bděte!

Výzva k bdělosti souvisí s očekáváním příchodu Pána a jeho Království. Tradičně se příchod Božího království staví do eschatologické budoucnosti. Ale Ježíš přece říká, že Království již vstoupilo do světa, že již je mezi námi a stále přichází. Proto jsou jistě oprávněné i pohledy, které jeho příchod staví již do tohoto věku. Naděje na Boží království se neomezuje jen na eschatologické Království na konci věků. Očekáváme i Království Boží tady na zemi v našich životech, v našich duších. Když budeme naslouchat a pustíme Boha do svého srdce, vstoupí do nás pokoj Království Božího již v tomto časném věku. „O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

Stále si máme počínat, jako by náš Pán měl přijít v příštím okamžiku. Máme být bdělí a připravení. Ve Zjevení Janově se píše: „Hle stojím u dveří a tluču. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ Kdykoliv se může stát, že Bůh zatluče na naše dveře. Ale pokud nebudeme bdělí a přítomní, nebudeme připraveni na jeho příchod. Pak půjde o dům dál, protože ho neuslyšíme. Nebo ho uslyšíme, ale budeme to klepání považovat za něco, co počká. V našem polospánku nerozpoznáme důležitost a naléhavost toho klepání. Ježíš nás vyzývá k bdělosti, protože Bůh může přijít kdykoliv.

Když však spíme hlubokým spánkem a sníme si své fantastické sny, může bušit na naše dveře, jak chce, a my nevidíme, neslyšíme. Ale my přece Boží příchod očekáváme. Chceme, aby Království Boží vstoupilo do našich životů. Ale když nebdíme, jak k nám může přijít?

Máme být bdělí. Nejedná se jen o bdělost fyzickou, ale především o bdělost duchovní. Máme být čisté mysli a vnímat přítomný okamžik, ve kterém se můžeme setkat s Bohem. Bůh sice na naše dveře může zaklepat někdy v budoucnu, ale až se to stane, bude to právě „teď“. Ta chvíle, ve které se to stane, bude přítomným okamžikem.

Bůh se dává svobodně, komu chce, ale také se dává tomu, kdo uvěří, kdo požádá… Ale jak můžeme Boha žádat o příchod jeho Království, když spíme? Musíme se nejdříve probudit. A být stále probuzení.

V příběhu o Getsemanské zahradě je také výzva k bdělosti záležitostí klíčovou. Musíme být pozorní ve své bdělosti, abychom stejně jako apoštolové stále znovu a znovu neupadali do spánku i přes Ježíšovo napomínání. Mk 14,38 – „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Je těžké stále bdít, být stále probuzený. Ani apoštolové nedokázali být stále bdělí. Ale Ježíš nás vyzývá – Bděte! Stále bděte. Stejně jako vrátný čekající na svého pána máme bdít, protože nevíme, kdy se Pán vrátí. Bdělost je úkol, kterým byl vrátný pověřen, proto musí bdít v každé chvíli, dokud pán nepřijde.

Ale není snad křesťanství něčím výjimečným? Snahou o něco neskutečného? Něčím téměř absurdním? Vždyť vyznáváme Ježíše Krista, který vstal z mrtvých. To je něco nenormálního, neskutečného…

Ale Ježíš vstal z mrtvých! A Ježíš také bez přestání konal vůli svého Otce v nebesích. A on je naším největším vzorem.

Náš Pán ví, že nejsme dokonalí a přijímá nás takové. Říká nám: Bděte, stále bděte a očekávejte příchod Království, které je již za dveřmi. On ví, že je to pro nás nelehký úkol. Ale žádá nás, abychom se snažili ze všech sil. Ježíš nás vyzývá, abychom byli bdělými a probuzenými. Aby Boží vůle vládla v našem srdci, a my tak byli připraveni na příchod Království Božího. Abychom byli bdělí a připravení otevřít dveře svého srdce, až na ně zaklepe Bůh.

Amen