Varhaníci v našem sboru III.

Jiří Bíca

Ing. Jiří Bíca byl výraznou osobností vinohradského sboru i evangelické církve. Varhaníkem v našem sboru byl od roku 1960 (zpočátku vypomáhal br. Kantorkovi), nějakou dobu společně s bratrem Zdeňkem Coufalem. Ve sboru dbal na kvalitu sborového zpěvu, často nacvičoval s návštěvníky bohoslužeb nové písně, vyhledával ve sboru i ty, kdo měli hudební nadání a věnoval se jim (učil třeba hrát naši současnou varhanici Ester Slaninovou). Kromě toho byl známý po celé církvi svou schopností a ochotou opravovat varhany, které byly v mnoha sborech ve špatném stavu, a nebylo snadné sehnat někoho, kdo by je profesionálně opravil. Pečoval také o naše vinohradské varhany a byl to právě on, kdo usiloval o to, aby se varhanní pult přesunul z kruchty dolů a varhaník tak byl součástí shromáždění. Byl i presbyterem vinohradského sboru – ti, kdo si na to pamatují, vědí, že svůj úřad vykonával rozvážně a odpovědně. Několik let byl členem poradního odboru hudebního při SR.

Jiří se narodil v roce 1928, měl bratra Josefa a sestru Marii, rodina chodila do vinohradského sboru. Hudební vzdělání bylo v rodině samozřejmostí, maminka dobře hrála na klavír a i oba sourozenci byli dobří hudebníci (bratr Josef byl dlouholetým varhaníkem ve sboru ve Strašnicích, kde se léta oba v neděli každý týden střídali). Jiří doprovázel na harmonium společný zpěv již velmi brzy, možná od svých 14 let, a to v nedělní škole ve vršovickém sboru, který byl tehdy kazatelskou stanicí Vinohrad.

Se svou budoucí ženou Ivankou se potkal ve vršovickém sboru. Byla o osm let mladší, ale vyrůstali vlastně vedle sebe, Vršovice s Vinohrady spolu tehdy hodně žily, mládež chodila společně na výlety. Jiří vystudoval ČVUT strojní. Po svatbě mladí manželé odešli do Bratislavy, kde Jiří pracoval ve výzkumném ústavu mrazírenském. Chodili do slovenského sboru, kde Jiří také doprovázel na varhany. V Bratislavě zůstali 4 roky. Po návratu do Prahy pracoval ve výzkumném ústavu pro stavbu strojů v Běchovicích. Postupně se jim narodily 3 děti – Petr, Ivana a Jan.

Varhany byly Jiřího láska, měl technické i hudební vzdělání a také potřebnou manuální zručnost (doma si sám postavil elektronické varhany). Léta jezdil do Krnova, kde byla továrna stavějící varhany – i tam získával cenné zkušenosti. Když Bícovým odrostly děti, pustili se do opravování varhan ve větší míře, jezdili po sborech většinou každý rok od začátku května do konce září. Na tuto práci pak věnovali skoro všechny společné dovolené, jinak mohli sbory navštěvovat jen o víkendech. První zrekonstruované varhany byly ve Sloupnici, rekonstrukce trvala dlouhých 8 let, některé píšťaly tam Jiří dokonce sám dodělával. Když šel Jiří do důchodu, začal se opravám věnovat naplno. Jeho žena mu ve všem pomáhala, za 25 let společně opravili 34 varhan.

V roce 2004 Jiří těžce onemocněl. Varhany ve Vysokém Mýtě už nedodělal, zemřel v březnu roku 2005.

Na podkladě rozhovoru s Ivankou Bícovou a vzpomínek některých bratří a sester sestavila

jaš