Nové cesty církve

V pondělí 7. dubna jsem se zúčastnila Studijního dne Ekumenické rady církví na téma „ Nové cesty církve“. Upřímně řečeno, byla jsem trochu na vážkách, jestli tam mám jít, nakonec ale zvítězila má zvídavost nad obavami. Jsem tomu ráda, protože program celého dne mě velmi zaujal, ba přímo nadchl. Ráda bych se podělila o to, co jsem si zapsala a zapamatovala. Jedná se o mé subjektivní postřehy, jiného posluchače mohlo zaujmout něco zcela jiného.

Účastníků bylo okolo čtyřiceti, z toho polovina studentů evangelikálního semináře. Evangelíci z ČCE přišli čtyři. Setkání moderoval Pavol Bargár z naší církve, člen Komise pro misii a evangelizaci při ERC, kurátor uhříněveského sboru. Ten nás hned na začátku upozornil, že se může stát, že nebudeme souhlasit se vším, co vyslechneme.

Po úvodní pobožnosti a písni následovala přednáška Pavla Černého, současného kazatele Církve bratrské v Soukenické ulici. Jeho tématem byly „Nové cesty církve v kontextu Písma“.

Přednášející se zabýval významem měst v 1. století. Evangelium se šířilo z měst do okolí. Pavel s Barnabášem byli vysláni z Antiochie na Kypr a potom dále. Na svých misijních cestách získávali mnoho židů i obrácených pohanů. Ze Skutků také víme, jakým protivenstvím Pavel prošel na svých misiích. Máme si z Pavla vzít příklad. Dnes většina obyvatel žije ve městech a tento trend bude pokračovat. Nemáme zůstat zavřeni v kostelích, nebo jen otevřít dveře, ale vyjít ven mezi lidi. Buďme pohostinní, nabízejme společné stolování (viz Alfa kurzy). Podporujme domácí modlitební skupinky! Nebojme se alternativních míst shromažďování! Poznejme, co je dominantní v naší kultuře! Jaká je situace v Praze? Jací lidé žijí v Praze? Jak se církev prezentuje ve společnosti? Co může církev lidem nabídnout? Lidé, kteří přicházejí do církve, mohou mít různé problémy, mohou chtít pomáhat nebo hledají společenství.

V následující diskusi zazněla námitka, že v Bibli jsou města také místem zmaru. (např. Ježíšův nářek nad Jeruzalémem u Luk. 13,34). V odpovědi bylo řečeno, že dnešní křesťan by měl být ve městě (pouze ve městě, ne v chaloupce u lesa) v interakci k nepravostem, které se okolo dějí.

Druhým řečníkem byl Aleš Opatrný z Katolické teologické fakulty, jeho námětem byla „Nová cesta církve dnes“.

Na začátku přednášky jsme vyslechli zajímavé přirovnání, že pokud chceme jet autem z Prahy do Brna, zvolíme dálnici, protože to je nejlepší. Může se to zdát nejlepší, ale ze zkušenosti víme, kolik je na dálnici omezení, zpomalení a objížděk. Stejně tak na naší cestě víry musíme hledat a znát okolnosti. Svět se rychle mění, a to ne zrovna podle křesťanských představ. Ve 20. století jsme zažili nacistickou okupaci a potom komunistickou totalitu. Církev u nás byla v izolaci od ostatní církve, získali jsme zkušenost, kterou jsme ale po revoluci neuměli využít. V Evropě už neplatí to, co platilo dříve, svět se změnil, lidé ztratili dřívější jistoty. Nevíra mnoha lidí v dnešní době způsobila, že na věřící je pohlíženo jako na exoty. Lidé hledají to, co je výhodné, ne to, co je pravdivé, preferují zážitky, mají nedůvěru k ideologiím a organizovanosti, touží po absolutní svobodě. Mnozí zastávají názor, že vše moderní je lepší než staré, které je špatné. Na druhé straně existují lidé obdivující vše staré, tzv. archeologická posedlost. Jsou také lidé, kteří „donekonečna“ hledají svou cestu a pravdu. Žijeme v jiném světě než naši předkové, ale cesta zůstává. (Jan 3,16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ U Marka 1,15 můžeme číst: „ Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Nebo v listu Židům 13,8: „Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i navěky.“) Evangelium máme nésti dál, to znamená rozumět lidem v současné společnosti, jít k jádru víry a nabízet ji. Jednoduchý recept, jak to dělat, neexistuje. Mělo by se tak dít směrem od „my jsme a vy přijďte“ k „jdeme za vámi“. Každý máme jiná obdarování Duchem, proto se nesrovnávejme s druhými. Při zvěstování evangelia mějme na mysli „trojúhelník se třemi vrcholy“ – Pravda, Láska, Víra, ani jeden vrchol se nám nesmí ztratit.

Odpoledne následovalo pět workshopů – nových cest, jak přistupovat k různým skupinám. O tom bych ráda napsala do dalšího čísla Hroznu.

Jarmila Raisová