O podobojí ve čtyřech obrazech

aneb víno své výborné pít mi dej

(z kázání Romana Mazura v Betlémské kapli)

12. října 2014 se někteří členové našeho sboru zúčastnili v Betlémské kapli slavnostní ekumenické bohoslužby, která byla sloužena jako připomínka historické události, kdy před 600 lety došlo v Praze k obnově podávání svaté Večeře Páně pod obojí způsobou. Kázáním posloužil farář z libeňského sboru ČCE a senior pražského seniorátu bratr Roman Mazur, Ten svoje kázání pojal jako jakýsi historický přehled ve čtyřech toho, jak se tento křesťanský obřad vyvíjel a zaměřil se zvláště na to, jak může inspirovat šest set let starý zápas o podobojí nás, křesťany 21. století?

V prvním obraze se zabýval tím, jak se slavily židovské svátky Pesach, již dlouho před Kristem. Při této slavnostní výroční příležitosti zaznívala hagada – vyprávění o tom, jak Mojžíš kdysi vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví a jak Hospodin tehdy svůj lid zachránil.

V druhém obraze promluvil o tom, jak tuto slavnost slavil se svými nejbližšími dvanácti přáteli a učedníky Ježíš z Nazaretu. Byla to pro ně zároveň hostina na rozloučenou. Ježíš při ní láme nekvašený chléb, podává ho a říká: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Pak podobně promluví o krvi, kterou z obětavé lásky prolije. Vezme kalich vína a podá ho svým učedníkům se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“To je nová smlouva nabídnutá Ježíšovým prostřednictvím všem lidem.

Třetí obraz nás zavádí na podzim roku 1414 do pražského kostela u Martina ve Zdi. Bohoslužbu vede pražský kněz patřící do okruhu reformistů kolem Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra. Podává tehdy všem věřícím (nejen spolukněžím) nekvašený chléb, totiž hostii, i víno. Znovuzavádí tak přijímání „pod obojí“.

Představy tehdejších obyčejných věřících o svátostech byly často zkresleny do hrubé pověry: Zněla při nich pro většinu zcela nesrozumitelná latina, z kalicha pil jen kněz a nemohli si o tom ani nic přečíst – ani překlady Bible neexistovaly. Sporných záležitostí bylo ovšem v tehdejší a církvi mnohem více, proto se již od poloviny 14. století v českých zemích začíná vzdouvat reformní vlna. Král Karel IV., mnozí kněží a učenci, ale i prostí věřící nejsou spokojeni se stavem společnosti. Někteří se začínají vracet zpět k Bibli jako klíčovému zdroji pravdy o Bohu i člověku. Toto obnovené hnutí pak najde klíčovou a vůdčí postavu v Janu Husovi, zcela zásadně ovlivněném učením anglického reformisty Johna Viklefa.

A právě učený teolog Jakoubek, jeden z nejbližších Husových druhů, učiní v létě 1414 zásadní objev. Načte si, že do počátku 13. století se na celém křesťanském západě podávalo všem věřícím bez rozdílu „podobojí“. Je to tedy jen 150 nebo 200 let, co církev upustila od původního Ježíšova pokynu: „Pijte z něho všichni“. Okamžitě začne o svém novém objevu diskutovat na univerzitě, psát traktáty a kázat. Faktické vysluhování podobojí pak následuje v rychlém sledu v několika pražských kostelích.

Kromě Jana Husa tak putuje na kostnický církevní koncil i žádost části českých křesťanů o potvrzení znovuzavedené praxe podobojí jako řádné a možné. Kostnický koncil však udělá v červnu 1415 dvojí osudovou chybu. Odsoudí poctivého a věrného Božího služebníka Jana Husa jako kacíře k smrti. A odmítne žádost o znovuzavedení kalicha pro laiky.

Čtvrtý, poslední obraz, je vlastně současnost. Čeští protestanté slaví v říjnu 2014 při slavnostních bohoslužbách šestisté výročí znovuobnoveného vysluhování podobojí. Ke kalichu se postupně přihlásí všechna další obnovná hnutí z protestantské strany, jak klasická evangelická, tak novější evangelikální. Dokonce i římskokatolická církev se k praxi podobojí v druhé polovině 20. století alespoň částečně vrátí. Husité vybojovali svůj těžký obnovný zápas o kalich úspěšně za mnohé.

Bohoslužba byla přímým přenosem vysílána Českou televizí. Na záznam z této bohoslužby je možno se podívat i nyní na této adrese České televize.
Tam si lze poslechnout také nezkrácené kázání br. Romana Mazura.

Zdroj: Kázání Romana Mazura (s jeho laskavým svolením)

Zpracoval Petr Kubánek