Projekt Tripolis – společné setkání v Curychu

aneb jak zůstat otevření a zároveň neztratit svou identitu

Před zhruba dvěma lety se náš sbor zapojil do mezinárodního projektu tří reformačních měst Prahy, Marburgu a Curychu, který byl iniciován ze strany Evangelické reformované církve v Curychu. Původním záměrem celého projektu bylo vytvoření platformy, na které by se diskutovaly a sdílely otázky týkající se reformace, a to nikoli náhodou v době velkých výročí našich reformátorů Husa 1415, Luthera 1517 (uveřejnění 95 tezí) a Zwingliho 1523 (zavedení reformace v Curychu).

Za české sbory se do projektu zapojily kromě našeho sboru ještě sbor ve Střešovicích, Horních Počernicích, Dobříši a na Jižním Městě. Z Marburgu se projektu účastní aktivně pět sborů. V Curychu se zatím aktivně účastní jeden sbor, a to sbor Unterstrasse, který byl také naším vřelým a velkorysým hostitelem při posledním ideovém setkání v rámci tohoto projektu, které proběhlo v květnu 2016 v Curychu. Nutno přiznat, že původně velkorysý záměr se v průběhu realizace uskromnil a získal trochu jinou podobu. Zčásti byla tato skutečnost způsobena tím, že ze strany curyšských sborů se projekt nesetkal s takovou odezvou, jakou si jeho organizátoři představovali, a aktivní spolupráce se dosud rozvíjela spíše mezi Prahou a Marburgem. Z důvodu strukturálních změn v církvi curyšské sbory dosud neměly dostatek kapacit k aktivní účasti v projektu. Sbor Unterstrasse se však navzdory těmto složitým vnějším okolnostem směle do projektu zapojil a zájem během našeho pobytu v Curychu projevili i zástupci dalších okolních sborů. Doufejme tedy, že se jim podaří najít pro tento projekt prostor i čas a do projektu přibudou další curyšské sbory.

Dosavadní směřování projektu pak ukázalo, že ze strany sborů, které se na tomto projektu podílejí, je poptávka spíše po sdílení než po teoretických diskusích o současné situaci reformace. Projekt se tedy v současné době snaží naplňovat původní ideový záměr právě na poli vzájemného setkávání a sdílení společných aktuálních otázek, které se reformace týkají.

Dosud proběhla několikerá vzájemná setkání v Praze a v Marburgu a to i ze strany mládeže jednotlivých sborů. Posledním setkáním byl týden mládeže v Čími, kde se ke společným diskusím o reformaci sešli mládežníci z Prahy a Marburgu. Dle zpráv organizátorů odjížděli účastníci nadšeni a těší se na další společné setkání, které by se mělo uskutečnit v létě následujícího roku.

Přestože se celá spolupráce vyvíjela spíše ke sdílení a společnému setkávání, byla v Curychu opět nastolena témata, která se z dnešního hlediska reformovaných církvi jeví jako podstatná. Zdá se, že si všichni uvědomujeme nezbytnost diskuze o těchto tématech na poli reformovaných církví. Troufnu si říci, že v tomto směru by projekt mohl být velmi cenným nejen přímo pro zúčastněné členy církve, ale i pro jejich sbory a též pro celou naši církev. Témata jako rodina, mládež, společný život, reformace a migrace považují zástupci všech tři církví za navýsost aktuální.

K projektu byly také vytvořeny webové stránky. K získání dalších informací o projektu si proto dovolím odkázat milého čtenáře na www.tripolis.church.

Jaký dojem ve mně celkově návštěva v curyšském sboru zanechala ?

Předně nutno uvést, ze Evangelická reformovaná církev v Curychu je konfrontována s mnohem multikulturnější společností, než je u nás v Čechách zvykem, což se také odráží v její větší otevřenosti k jiným náboženstvím. Mnohem více je tak před touto církví nastolována otázka, jak se postavit k situaci, kdy se struktura společnosti mění a reformovaná církev se dostává do silné konkurence nejenom jiných křesťanských církví, ale i jiných náboženství a snižuje se zájem o tradiční církve ve společnosti. Je pravdou, že situace v Curychu je podstatně jiná než v církvi naší. Českobratrská církev evangelická asi nikdy neměla postavení dominantní církve v českých zemích. Zakotvenost curyšské církve ve struktuře společnosti je historicky mnohem větší než v případě ČCE a nese s sebou přirozeně i to, že se musí nějakým způsobem k náboženské pestrosti společnosti postavit, řešit otázky úbytku členské základny a otázky samofinancování církve. Je však nelehkým úkolem uhlídat, aby se církev postavená do takovéto situace nestala příliš světskou.

Pravě v tomto ohledu je sdílení podstatných témat a aktuálních otázek naši doby napříč církvemi velmi přínosné. Jak se máme stavět k jiným náboženstvím, jak navazovat efektivní spolupráci napříč náboženstvími ve veskrze ateistické společnosti? V tomto směru se můžeme mnohému naučit od našich sousedů, kteří mají z logiky věci v této oblasti více zkušeností.

Mám za to, že naše církev nemá být uzavřeným spolkem věřících, ale má mít i své místo ve společnosti, být sociálně angažovaná. Jsem přesvědčena, že i naši církev v budoucnu čeká nutnost postavit se výše nastíněným otázkám. Abychom však neztratili ve směsi různých vlivů svou vlastní podstatu, je nezbytné, abychom věděli, co je základem naší víry a naší církve, kde jsou pevné kameny, na kterých stojí náš dům, a co je zbytné a nemusíme se proto bát to opustit. To považuji za podstatu reformace, která se odráží v tom, že ČCE je (měla by být) církví stále se reformující.

Jsem přesvědčena, že pokud budeme dobře vědět, kde je náš základ, nemusíme mít obavy z otevření se jiným náboženstvím, můžeme si vzájemně naslouchat, respektovat víru druhých a tím přispívat ke smířlivosti uvnitř společnosti, která se v naší zemi stává ze strachu o budoucnost více a více vyhrocenou.

Michaela Kopecká