Vaříme

Od roku 2014 jsme zapojeni společně s dalšími 19 sbory do sociálního projektu Pražského seniorátu Příprava jídla pro potřebné (osoby bez přístřeší). V zimních měsících vaříme teplá jídla, většinou polévky nebo guláše a čaj. Od jara do podzimu připravujeme obložené chleby, čaj nebo vodu se šťávou. V chladném období se většinou chystá jídlo pro 120 osob, reálně je to okolo 100. V létě je počet strávníků nižší.

Jak konkrétně vše probíhá?

Na stránkách Pražského seniorátu je tabulka s rozpisem „služeb sborů“ na celý kalendářní rok, což je vzhledem k dlouhodobému plánování dobré. Následující rok se „služby“ překlopí, takže se jedná zase o podobná data. Náš sbor nyní připravuje jídlo 6x za rok, a to ve středu nebo ve čtvrtek. Dříve jsme si předávali s ostatními zúčastněnými sbory hrnec na vaření a várnice, což se neobešlo bez drobných zmatků, nehledě na to, že řidiči museli někdy nádoby vozit přes celou Prahu. Před dvěma lety jsme si proto pořídili vlastní nádoby, což nám ušetřilo mnoho času při domlouvání a přepravě.

Nejdůležitější je sehnat dobrovolníky na vaření a odvoz jídla. Přípravu jídla většinou domlouváme na schůzce křesťanské služby nebo oslovíme sestry, které se již dříve podílely. Obvykle bývá okolo 5 kuchařek či pomocníků, to je tak optimální, aby se vše dobře stihlo. Šéfkuchařkou zpravidla bývá sestra Věra Janečková. S řidiči je to složitější, protože jídlo by mělo být v 18 hodin na Hlavním nádraží a většina ochotných osob je ještě tou dobou zapojena v pracovním procesu.

Místo nákupu poslední dobou využíváme služeb Rohlíku.cz, jejichž pracovníci doručí v přesně určený čas potraviny až na faru. (Dříve bylo nutno sehnat další dobrovolníky – většinou muže, na nákup a donesení potravin do sborové kuchyně). Pouze s chlebem, kterého je třeba koupit 10 až 12 bochníků, to dosud není jednoduché, protože na Rohlíku bývá chléb vyprodán. Než nastane doba vlastního vaření, je třeba očistit, oloupat a nakrájet několik kilo zeleniny. Při vaření polévky to bývá až 15 kilogramů brambor, protože hlavní zásada organizátorů je, že „v polévce musí stát lžíce!“ Když se polévka dostane do varu, stačí již jeden kuchař – „míchač“. Obvykle celý náš dům ví, že se na faře vyváří, protože i když používáme digestoř, vůně a pachy se rozšíří od přízemí po půdu.

Když je polévka hotová, musí se rovnoměrně naplnit do dvou várnic a jde se vařit čaj. Okolo půl šesté je zapotřebí jídlo „vyexpedovat“ – odnést do auta, společně se lžícemi, miskami a kelímky a vydat se na cestu k Hlavnímu nádraží. V tuto dobu bývá dopravní špička, takže cesta z Vinohrad na Hlavní nádraží někdy trvá i půl hodiny.

Jídlo se vydává na první lavičce v parku, u chodníku směrem k Washingtonově ulici. Zaparkovat auto bývá obtížné, proto se jezdí ve dvou, aby řidič mohl zůstat v autě. Pokud je nám známo, s policií nikdy nebyla potíž. Ona lavička na výdej jídla byla zvolena, protože je využívána dlouhá léta ke stejnému účelu i v pondělí farností od Sv. Kříže. Před 18. hodinou je již u lavičky spořádaná fronta zájemců, kteří vyčkávají příjezd auta. Jakmile auto dorazí, dva či tři aktivnější muži hned běží pomoci s várnicemi, výdejem jídla i s udržováním pořádku. Převážnou část vděčných strávníků tvoří muži, pokud se tam objeví žena, je přednostně obsloužena. Zpravidla to jsou stejní lidé, hovoří s námi jako se starými známými, ptají se, jak se nám daří, a chválí jídlo, které jsme jim připravili. Pochvala nás nesmírně těší a jsme vděčni Pánu Bohu, že můžeme sloužit a ještě nám to dělá radost.

V loňském roce se Věra Janečková za náš sbor zúčastnila schůzky dobrovolníků z ostatních sborů našeho seniorátu u Jákobova žebříku, kde byly poskytnuty praktické rady nejen pro vaření, ale hlavně ohledně distribuce jídel u Hlavnímu nádraží. K večeři se podávala gulášová polévka, kterou naléval bratr synodní senior. Tímto gestem chtěl poděkovat a povzbudit všechny sestry a bratry, kteří se na tomto projektu podílí.

Rády bychom uveřejnily jména sester a bratří z našeho sboru, bez jejichž pomoci by se toto neobešlo, ale obáváme se, že bychom na někoho mohly zapomenout a to by nás velmi mrzelo. Takže děkujeme moc všem pomocníkům a zároveň vyzýváme nové dobrovolníky, aby se zapojili!

Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: 'Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.' (2. Korintským 9,8–9)

Jarmila Raisová