Milan Rastislav Štefánik

Na prostranství před kostelem sv. Václava ve Štefánikově ulici, poblíž Anděla na pražském Smíchově, byla na jaře letošního roku zajímavá výstava o Milanu Rastislavovi Štefánikovi. Výstava tam byla nepochybně umístěna k 100. výročí jeho tragické smrti. Když jsem procházel okolo, uvědomil jsem si, že o životě M. R. Štefánika skoro nic nevím, a proto jsem se tam se zájmem zastavil, abych si informace o něm alespoň takto přečetl.

Jméno M. R. Štefánika jsem samozřejmě důvěrně znal již od dětství. Nutno však podotknout, že především díky sbírce známek mojí matky, ve které jsme ve své době se všemi sourozenci nadšeně pokračovali. Základní i střední školu jsem absolvoval v 50. letech minulého století. Pokud se pamatuji, na základní ani na střední škole jsme se nedozvěděli o těchto i jiných zakladatelích moderního Československa ani slovo. O M. R. Štefánikovi, ale ani o T. G. Masarykovi a E. Benešovi, abych zmínil alespoň ty nejvýznamnější, nepadla nikdy ani zmínka. Výuka dějepisu končila vždy na počátku 1. světové války. Oficiálně to vždy vypadalo tak, že se výuku pozdějšího období nepodařilo stihnout. Nám jako dětem to tehdy samozřejmě nijak nevadilo. Teprve později, v ovzduší 60. let a uvolnění komunistického režimu, jsem si uvědomil, že toto manko ve výuce dějepisu zřejmě nebylo nijak náhodné, a nedostatek času asi nebyl tou hlavní příčinou, proč se ve výuce nedařilo pokračovat i do mladších časových období.

Ve škole jsme měli v podstatě slušné učitele. Vyučovali nás předepsanou látku podle osnov, bez zbytečné šikany nebo nějakého ideového zaměření. Pochopil jsem, že tak to asi bylo i s výukou dějepisu. Nechtěli nás zřejmě učit historii tak, jak ji chtěli vidět v té době vládnoucí komunisté. Nemohli nám látku vysvětlovat tak, jak ji znali z vlastní zkušenosti, a nechtěli do nás hustit ideově zkreslený komunistický pohled. To, že se látka nestihla probrat z časových důvodů, bylo zřejmě celkem přijatelné vysvětlení.

O těchto osobnostech není možné hovořit stručně. To, že M. R. Štefánik nebyl jen politikem, který se podstatnou měrou zasloužil o vznik našeho obnoveného státu, ale také význačným vědcem, astronomem, se snad dnes už všeobecně ví. V tomto směru dosáhl i významného mezinárodního uznání. Až na výstavě o jeho životě jsem se ale mj. dozvěděl, že M. R. Štefánik se narodil v rodině evangelického faráře v Košariskách u Myjavy na západním Slovensku. Narodil se jako šesté z celkem dvanácti dětí v rodině evangelického faráře Pavla Štefánika. Dovedu si představit, v jakých materiálních podmínkách zřejmě vyrůstal. Pozoruhodné na tu dobu je i to, že se jeho rodičům podařilo devět dětí vychovat až do dospělosti.

O významu Štefánikovy osobnosti svědčí i to, že v anketě o nejvýznamnějšího Slováka historie, která proběhla nedávno na Slovensku, se nejvýznamnější slovenskou osobností stal právě on. A také i to, že nově zvolená slovenská prezidentka Zuzana Čaputová při své první oficiální návštěvě Prahy v červnu t. r. položila věnec u jeho sochy u Štefánikovy hvězdárny na pražském Petříně.

Petr Kubánek