Slovo pro Květnou neděli

Zdeněk Šorm

Textem z Písma pro tento den je podle tradice příběh o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Přečteme si ho z evangelia podle Matouše:
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil. Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli:,Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu'?“

Milí přátelé, bratři a sestry,

prožíváme teď kvůli mimořádným opatřením neděle bez kostela, bez bohoslužeb. Někdo je z toho nesvůj, někdo to vidí jako velkou újmu, někdo – jako my – se to snaží suplovat alespoň na sociálních sítích. Ale co když je to naopak dobrá šance a důležitý vzkaz, který není dobré zamluvit? Biblický příběh, který dal dnešní neděli název i obsah, se děje mimo kostel. Jedná se o pouliční happening.

Můžeme v něm vidět jen idylický obrázek – něžnost oslátka, svěžest jarních ratolestí a rozjásané Hosanna. Bez znalosti bible nám může úplně uniknout, že to „Hosanna“ patří právě tomu, kdo se rozjásané idyly vzdal a na cestě do Jeruzaléma kráčí vstříc utrpení, odsudku a zavržení.

Ale i při hlubším pohledu můžeme být vedle. Kontrast mezi Ježíšem na oslátku a tehdejšími i soudobými potentáty je sice očividný a už od nepaměti v něm čtenáři evangelia viděli důraz na pokoru a tichost, které se neprosazují násilím. Ty má Ježíšův happening nepochybně vyzdvihnout.

Jenomže kdo nezná biblické souvislosti, ten si je snadno poplete s ochočenou nevýrazností a pohodlnou pasivitou, která nic nevyžaduje, vždycky se drží skromně v pozadí a každému ustoupí. Ze starozákonních proroctví je však jasné, že se Ježíš svým vjezdem nehlásí jen k tichosti a pokoře, ale zároveň i o tu nejvyšší možnou autoritu a pravomoc Bohem zaslíbeného krále. S touhle autoritou a nárokem také jedná. Pokora neznamená být zticha a stáhnout se. Pokora znamená zasazovat se o pravdu a o Boží věc, i když nejsme na koni, i když se o nic jiného než o důvěru nemůžeme opřít.

S tímhle nárokem Ježíš přichází. A způsobí v celém Jeruzalémě i v chrámě hotové zemětřesení. Ať už to bylo symbolicky jen pár stánků, musel to být pořádný šok a poprask. My se možná zase chystáme s pochopením přitakat: „Jasně, komerce do kostela nepatří!“ Na kšeftování jsme hákliví.

Jenže jsme nejspíš opět vedle. Zase si to gesto vykládáme po svém, Ježíš ho ale komentuje slovy proroka. A ten v souvislosti s doupětem lupičů o žádných nekalých kšeftech nepíše. Tím doupětem se podle něj chrám stává tehdy, když lidé vidí podstatu víry jen v řádně konaných bohoslužbách, od kterých zůstává ostatní život oddělen. Jako by záleželo jen na správném zvířeti k oběti, na správné minci do pokladničky nebo dokonale provedeném obřadu. Proto tam ty stánky také byly. Poskytovaly náboženský servis. A Ježíš ho nebourá kvůli komerci, ale proto, že živil tuhle iluzi.

Dneska by nám v kostele nejspíš nevyrazil z ruky košíček se sbírkou. Možná by spíš smetl z poliček zpěvníky s těmi správnými písničkami, bibli ze stolu Páně a mně by oknem vyhodil nachystané kázání, aby v té prázdnotě, bez všeho zaručeného, nezbylo než přemýšlet nad sebou. Abychom bez těch osvědčených slov přinesli v modlitbě – třeba všelijak koktavě a se zajíkáním – před Boha sami sebe. Tomu ta prázdnota dělá prostor. To je možná ta šance uzavřených kostelů a nedělí bez bohoslužeb. Šance k bohoslužbám, které jen nepřilepíme k životu, které se s ním prolnou, včetně veškeré jeho nedokonalosti.

Ta není na škodu. Ta nám naopak může potvrdit slávu boží. Stejně jako ta ústa nemluvňátek. Amen.

Pomodlíme se:
Pane Ježíši Kriste, Ty jsi nepřinášel oběti, ale sám ses jí stal. Dej, ať také pro nás není náboženství něčím vedle života, ať ho nepěstujeme jako nějakou zvláštní oblast, ať je náš život skutečně bohoslužbou – aby se v nás a skrze nás setkávali všichni potřební s tebou, s tvou milostí, pomocí a věrností. K tomu nám dej dostatek moudrosti, síly a důvěry.

Amen.

A jako slovo do dalších dní přijměte jednu z výzev apoštola Pavla:
Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.