Střídmost?

Reakce na článek v Českém bratru

Poslední číslo časopisu Český bratr mělo hlavní téma: Střídmost. Toto nenápadné slovo v sobě podle mého názoru skrývá snad největší problém naší dnešní situace.

Ona totiž nestřídmost, či kategorický imperativ nestřídmosti konzumní společnosti je zabudován přímo v ekonomickém systému. Výroba musí růst–tedy spotřeba musí růst, jinak systém zkolabuje. Prorok Karel Čapek to popsal v románu Válka s mloky. Lidé musí ničit zemi, aby fungoval celý systém. Tuto řízenou sebevraždu nelze zastavit úsilím politiků. Lidé chtějí mít stále víc, politici musí být zvoleni, a proto na to nemohou upozornit. Je to ničení planety– ekologické katastrofy, ničení přírodních zdrojů, které nejsou bezedné, přelidněnost zejména v chudých zemích. To vše nejde zastavit z politických důvodů.

Problém je jistě umocněn ještě podstatným znakem naší civilizace: není totiž řízena lidmi, ale neviditelnou rukou trhu. Tento smrtelně nebezpečný vládce lidí umisťuje výrobu třeba do Číny, protože tam je pracovní síla nejlevnější, i když tím zničí domácí průmysl. Snaží se ničit umění, protože tržně se vyplatí provozovat jen nejslavnější díla těch nejslavnějších autorů, hrozí zdravotnictví, protože lékaři, pokud by se chovali tržně, by měli léčit jen nejbohatší pacienty. A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Trhem vedený vývoj pozvolna přesouvá bohatství k těm nejbohatším, zatím co chudí víc a více chudnou.

Od dob Karla Marxe se snaží společnost tomuto trendu čelit politicky. Myslím tím ideu socialismu, přesněji právo vlády zasahovat do svobodného ekonomického systému a část zisku přerozdělovat, více či méně úspěšně. Žádná vláda však nemůže konat důsledně, protože přijímá ekonomický systém založený na nestřídmosti, plýtvání, konzumu. A tak se točíme stále v kruhu.

Církve, křesťané jsou jediní, kdo mohou začít bít na poplach a snažit se o to, aby se řekla pravda o řízené celospolečenské, celosvětové sebevraždě.

Ježíšovo učení–evangelium by totiž dokázalo ten bludný kruh přetnout a pomoci světu–společnosti–bližním, pokud by se o to snažily ty dvě miliardy křesťanů, ke kterým náležíme. Jak to udělat? Nastíním zde témata k přemýšlení, reakcím čtenářů i diskusi:

1) Co je úkolem křesťanů, tedy i církví v 21. století?

2) Evangelium (tím myslím Ježíšovo učení= celou teologii, učení církve, aktivity křesťanů) celkem jasně vymezuje, nařizuje, jak bychom měli žít.

3) Co my, členové sboru na Vinohradech, můžeme dělat?

Snažit se dle možností podporovat trendy v bodu 4:

4) Církve a křesťané zaspali dobu.

Radoslav Kvapil