Ježíšovo pokušení

Matouš 4,1 – 16

Místo výkladu jsem si pro vás vymyslel takovou covidovou parafrázi:

Poté, co ho křest ujistil, že je Boží Syn, táhlo to Ježíše do samoty, aby si utřídil myšlenky. Navíc si řekl, že taková dobrovolná karanténa bude v duchu solidarity. Přispěje k tomu, aby se epidemie nešířila. Syn člověka přece nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil. Odjel tedy na samotu do hor. Nikde nikdo, ani signál tu nebyl – pravé místo pro meditaci. Po čase mu ale došly zásoby a nejbližší horská chata byla kvůli mimořádným opatřením zavřená. Dostavil se hlad.

A tu se v něm ozval hlásek: „Jsi přece Syn Boží. Tak tu kamennou boudu otevři. Najíš se a nasytíš i ostatní turisty. Copak nemáš lámat chléb hladovému?“ Jenomže Ježíš si vzpomněl, že bible říká, že chleba není všechno, že je toho v ní víc a život je právě v tom všem.

Ale ten hlásek hned navázal a právě bible se přitom dovolával: „Jistě, nejde jen o chleba, ale o víru. Jestli jsi Boží Syn, tak o ní lidi přesvědč! To ale musíš do Prahy, třeba na Pražský hrad. Skoč ze svatého Víta. To bude bomba! Neboj, nic se ti nestane, vždyť to bible pořád říká: Bůh tě přece chrání, nedopustí, aby se ti stalo něco zlého. Copak tomu nevěříš?“ Jenomže Ježíš si zase vzpomněl, že v bibli také četl: „Nebudeš Pána Boha pokoušet.“

Jenomže ten hlásek se nedal. Když Ježíš otevřel noviny, co si přivezl, a viděl, jak to teď ti nahoře vedou a jak jim to přesto díky politickému marketingu vychází, ozval se znovu: „Vidíš, stačí šikovnej marketing. Já ti povím, jak se to dělá. Jsi přece Boží Syn. Můžeš pro Boží věc získat celej svět. Jen dej na mě a bude na zemi Boží království.“ A tehdy Ježíšovi svitlo – vždyť bych v tom zbožném nadšení dal za pravdu právě tomu, že o tom nebi na zemi rozhoduje někdo úplně jiný než Bůh. A tak ten hlásek okřikl: „Běž někam, ty ďábelskej našeptávači! Bible především říká, že máme všechno od Boha, a tak si nemusíme a nemáme od nikoho nechat nakukat, že bychom ho museli poslouchat. Důvěra a poslušnost patří jenom Bohu!“

A jak to řekl, pocítil najednou svobodu a klid. Nic ho už nezmákne, ani ta karanténa. Může jít a svobodně jí čelit. Ani ty zbožný kecy ho nezavedou. A tak se sbalil a vrátil se tam, kde to bylo nejhorší – jako dobrovolník na covidový oddělení.

Zdeněk Šorm