Víkendová akce pro konfirmandy: Ponecháni v ohrožení

Jako lidé nemáme všechno ve svých rukou. Na něco jsme krátcí, vůči některým věcem bezmocní. A leccos nedovedeme mít pod kontrolou. Jaké by to bylo, kdybychom to dovedli? Právě tuto možnost nám na chvíli nabídl zakusit sci–fi film, na který jsme se na víkendové akci s konfirmandy dívali. Jednalo se o díl Arkangel ze seriálu Černé zrcadlo.

Matka se v něm bála o bezpečí své malé dcery, a tak jí nechala implantovat do mozku čip, díky kterému mohla prostřednictvím obrazovky tabletu sledovat, co dcera vidí a slyší, kde se nachází nebo jaký je její zdravotní stav. Dokonce měla nastavený filtr, díky kterému holčička neviděla a neslyšela ošklivé a špatné věci. Jak se z holčičky stávala dívka, začalo se ukazovat, že potřebuje prostor pro vlastní zodpovědnost a seznamování se i s tím nepříjemným v životě. Na doporučení psychologa tak matka filtr nakonec vypnula a tablet uložila na půdu. Od té doby vše postupovalo, jak má.

Příběh by tady mohl skončit, jenže… Jednou šla dcera na rande, ale matce to nepřiznala a řekla jí, že bude u kamarádky. Když se večer pořád nevracela, matka ze strachu o její bezpečí zprovoznila tablet na sledování a přišla na to. O ničem dceři neřekla. Od té doby ji však začala znovu bedlivě sledovat. A když se jí zdálo, že dcera dělá něco, co ji ohrožuje, začala jí bez jejího vědomí zasahovat do života. Až se to nakonec jednoho dne provalilo. Dcera matčinu zradu neunesla a ve zlém od ní utekla pryč…

Konfirmandi v průběhu doprovázeli film hojnými reakcemi. Tu se báli o dceru, tu plísnili matku za její přístup. Když potom měli sami říct, co by dělali, kdyby třeba jejich dítě začalo zkoušet drogy, už rozhodování o tom, co je dobré a co špatné, přestalo být tak jednoduché. Zasáhnout nebo ne? A jak? I Bůh by nás mohl jako ta matka nějakým filtrem ušetřit zla, mohl by všechno rozhodnout za nás a dobře. Ale nedělá to. A co my, dovedeme se mu svěřit a přiznat, jak se věci v našem životě mají? Důvěřujeme mu? Protože on nám ano, i za cenu chyb.

Eliška Vančová, vikářka na Druhém sboru v Žižkově