BOOKLUB aneb když umělec jako by nebyl, ač byl

Na březnovém povídání nás bylo okolo stolu plno a možná k překvapení některých jsme s bratrem Jaroslavem Bártou neměli připravený program o české poezii, jak bylo avizováno, ale otevřeli jsme jedno z jejích bolavých míst, kterým je život a dílo Vítězslava Nezvala. Nesporně byl a je jedním z největších českých básníků, dostalo se mu už za jeho života mnohých poct, včetně státních a státního pohřbu. V mládí byl součástí českého poetismu a zakladatel surrealismu. Mnoho jeho básní bylo zhudebněno a zpíváno těmi, jichž si považujeme, jeho divadelní hry byly režírovány a hrány skvělými divadelníky a sklízely nadšený potlesk. Právě tak nesporně ovšem v dalších letech lidsky selhal a sloužil nejen svým dílem socialistickému režimu, který opěvoval. Dnes jako by nebyl.

Večer zazněly některé jeho verše, málo. Víc času nám vzalo povídání o tom, že byl a tvoří naši historii, ať se nám to líbí nebo ne. A jak je možné, aby takový mravně pochybný člověk tvořil takovou krásu a zda je možné vnímat ji bez něho. To téma nás chytlo všechny, zdálo se, díky za příležitost takového setkání.

Když ke konci přišel čas vzájemného doporučování přečtených knih, kolovaly kolem stolu, byly vytaženy mobily se svými foťáky a došlo i k okamžitému půjčování, jako vždy. Podnětný, zajímavý a milý večer, jako …vždy.

Příští Booklub je ve čtvrtek 23. dubna, přijďte si také povídat o vaší oblíbené knížce z dětství a letech dospívání. Takové výzvy se vám hned tak už nedostane.

Eliška Novotná