Ohlédnutí za adventním trhem

V neděli 8. prosince, na počátku adventu, se konala na půdě (nebo spíš v chodbě) našeho sborového domu akce, kterých tu zatím mnoho nebylo - dobročinný vánoční trh. Jaká je vlastně základní myšlenka takových akcí, které se snad někomu mohou zdát příliš "americké"? Na jedné straně lidé s jakýmkoliv handicapem (ať už fyzickým, mentálním nebo třeba sociálním) nechtějí jen čekat s nastavenou rukou na milodary, ale chtějí ukázat ostatním, že jsou schopni vytvářet hezké a vkusné věci. Prodej takových výrobků pak může byť i nepatrně pomoci při získávání financí na provoz zařízení, která těmto lidem pomáhají. Na straně druhé pro ty, kteří mohou dávat, nemusí být "dávání na charitu" spojeno jen s vytahováním peněz z peněženek, ale také s radostí nad pořízením milých vánočních dárků, aniž by to snižovalo radost z dávání jako takového.

Nápad pořádat takový trh v našem sboru se zrodil v hlavě Hanky Šilarové po rozhovoru s Rut Šormovou, která stála u založení soběslavského střediska Diakonie Rolnička. Přípravu trhu provázela ještě jedna myšlenka : náš sbor by mohl kromě zapůjčení prostor a práce dobrovolníků - prodavačů přispět také prodejem různých výrobků svých členů, ať už by šlo o drobné dárečky, rukodělné práce, pečivo, keramiku a podobně. S velkým nasazením několika málo organizátorů se podařilo zajistit prodej výrobků již zmíněné soběslavské Rolničky, Dílny svatého Prokopa (obě zařízení se věnují dětem s kombinovaným postižením), Dílny Eliáš (klienti a absolventi Jedličkova ústavu), chráněné dílny IGNIS (dospělí lidé s mentálním postižením), Helsinského výboru pro uprchlíky, Obchůdku jednoho světa (práce lidí z třetího světa) a Bratrské školy (církevní škola, která mimo jiné integruje děti s postižením). Kromě toho se prodávaly knihy a několik málo členů sboru přispělo svými výrobky (keramika, perníčky, "štěstíčka", kresby...). Předvánoční atmosféru dokreslovaly svíčky před vchodem i vůně svařeného vína. Mezi prodávajícími se uplatnily i děti, z nichž některé tuto funkci pojaly opravdu vytrvale a odpovědně, jiné pak v dětském koutku hrály s dětmi nakupujících různé hry a prováděly výtvarné kreace přímo na obličeje. Nakupovali asi především křesťané z různých sborů a církví a nešetřili penězi ani nadšením nad touto akcí. Prodávající organizace si odnesly celkem pěkné výdělky, výtěžek z prodeje výrobků dobrovolníků (kteří nebyli zdaleka všichni jen z našeho sboru) byl rozdělen rovným dílem, takže každá organizace získala navíc asi 450 Kč.

Tak jsme si to zkusili. Někteří s nadšením a plným nasazením, jiní s rozpaky nad smyslem takové akce, někteří s opatrnou zvědavostí, jak to dopadne, možná s málo informacemi, možná s pohodlností. Už víme, o co jde a že to nebylo špatné. Máme další rok na to, abychom přemýšleli, zda chceme Vánoční trh v našem sboru opakovat a jak se na něm můžeme podílet.

Jana Šarounová